Ztracený princ 1
27. listopadu 2011 v 13:27 | Katie-chan
|
Ztracený princ
Ztracený princ...1
"Madam prosím vzbuďte se"
Budí mne někdo.
"Co se děje?"
řeknu v polospánku.
"váš otec si vás žádá".
Říká opět ten hlas. Ahh vstanu tedy a služebná která mě budila mi pomůže obléct si šaty. Pořádně mi utáhne korzet a na konec přese mne přehodí světle zelené a drahé šaty. Učešu se, nasadím si korunku a jdu do velkého sálu, kde čeká můj otec Sinjo. Cesta do sálu je dlouhá tak vám mohu povědět kdo jsem. Píše se rok 1816. Jsem dcera královského rodu Haruno a mé celé jméno je Sakura Haruno. Je mi 16 let, ale už za pouhý měsíc mi bude 17. Mám otce jménem Sinjo a moje maminka je Kochi .Jak vypadám? Mám dlouhé růžové vlasy, zelené oči (všichni říkají že je mám jak kočka), malý nos a plné rty. Každý nápadník který si pro mne přišel se do mne ihned zamiloval, ale mé srdce jsem už někomu dala. Našemu kuchařovi. Já vím na královskou dceru jsem si mohla vybrat lépe zajištěného muže, ale on... on je tak uchvacující. Černé roztřepýřené vlasy, černé oči a ty rty. Kdykoliv se podává jídlo nemůžu se dočkat až vejde do dveří a bude říkat co nechal pro nás připravit.
V rytmu hudby 1
27. listopadu 2011 v 13:05 | Alexa-chan
|
V rytmu hudby
V rytmu hudby 1-Seznámení
Příjemné řtení přeje Alexa-chan...
O přestávku ve škole: Celá parta se nahrne k Sakuře a TenTen do lavice, aby si naplánovali co budou přes den dělat... ,,Mohli bysme jít na diskotéku.'' navrhla Temari, ale Sakura její navrh okamžitě zavrhla poněvač na
diskotéce byli včera. ,,A co kdyby jsme si dneska udělali piknik v parku?'' vyslovila trochu prosebně Ino. Všichni to hned komentovali sauhlasnými argumenty a nakonec schválily. V tu chvíli zazvonilo na hodinu a všichni se hned postavili na svá místa. Když do třídy vstoupil Mistr Kakashi a metr za ním dva pohlední kluci, řekl: ,,Dobré ráno studenti, můžete si sednout.
Moc se omlouvám
5. listopadu 2011 v 19:44 | Kirsten
|
Oznámení
Moc se vám omlouvám lidičky,
já prostě absolutě nestihám psát :( Je toho poslední dobou na mě moc a ten čas prostě nemám :( ale už se pokouším s tím něco dělat :) takže se vám moc omlouvám, že ste museli tak dlouho čekat. Snad tady brzy uvidíte další dílek mé povídky :) a ještě jednou se moc omlouvám....Kirsten
Ochránce 9
24. září 2011 v 15:22 | Kirsten
|
Ochránce
Ochránce 9
"Boj může začít." Dodal. Sakura odložila zbraň a postavila se do bojové pozice. Boj byl celkem drsný. Sakura dostávala jednu ránu za druhou, protože se moc nemohla hýbat, kvůli zranní na břiše, které se ji znovu otevřelo. PO chvíli měla celé třičko od krve. Krev, která se už nemohla dál vsát, začala pomalu kapkat na zem. Najednou Kabuto vzal položenou zbraň. Sakura rychle zareagovala a začala se s Kabutem o ní prát. Až najednou byl slyšet výstřel. Sasuke, Itachi a Hinata ztuhli. Byli přímo jako sochy. Nevěděli, koho to zasáhlo. Sakura s Kabutem byli na sobě nalepení. Neodtrhli se.
On...ale nakonec přeci jen on...26.Dílečekl
24. září 2011 v 13:13 | Iva-chan
|
On...ale nakonec přeci jen on...
On...ale nakonec přeci jen on...
26.díl
Ino vyrazila na bojiště a celkem hlasitě pošeptala: "Hodně štěstí. Budeš ho potřebovat..."
Otočila jsem směrem k ní hlavu a udiveně se na ni podívala, ale už byla pryč. Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla. Nechápu, co na tom je. Je to obyčejný turnaj, Sakuro! Těch si prožila už tolik, řekla jsem sama sobě. Jsem přece hodně trénovaná. Tsunade s brutální silou, léčením a přivolávacím jutsu, Kakashi všechno základní a země, Kurenai mě naučila gentjutsu a pak ještě je tu Driana, která patří k ANBU a trénovala moji výdrž. Tu jsem dlouho neviděla! Když se za tím ohlédnu, umím toho tolik... a ještě k tomu, mám v sobě přece pětiocasého démona.Ale proč mám teda dneska takový pocit? Proč mám takový strach?
Jo, hold, to asi nezjistím jen tak že tady nad tím budu přemýšlet. Půjdu tam a dozvím se to. Vyšla jsem z "šaten" a dorazila na tribunu pro soutěžící, kde už všichni byli. Ino, Shikamaru, Shino, Chouji, Hinata, Neji...bylo tam spoustu lidí které jsem znala i neznala. Postavila jsem se mezi Hinatu a Ino. Hinata se na mě podívala s lítostí v očích, ale Ino vypadala úplně odhodlaně.
"Děje se něco, Hinato?" zeptala jsem se Hinaty mile.
"Ne, Sakuro, to nic není..." odmlčela se, jako kdyby si chtěla něco rychle vymyslet.. "...jen se bojím, že nás postaví proti sobě."
"Toho se neboj Hinato." usmála jsem se. "Jestli to udělají, nezbyde mi nic jinýho, než se vzdát." Mimochodem, pořád jsem se usmívala. Hinata se na mě usmála taky a rychle obrátila hlavu k rozhodčímu, který vyšel ze dveří a šel směrem k prostředku v okruhovém vymezeném prostoru pro zápasící. Rozhodčí zvedl ruku a tím utišil všechny diváky. Vytáhl si papírek a začal.
"Dámy a pánové, dnes jsme se tu sešli, abychom viděli, jak se zlepšili naši ninjové za poslední dva roky, od doby, kdy byl tento turnaj naposledy konán." To už jsou dva roky? Fíha. Pískla jsem. Hinata a Ino se na mě udiveně podívaly, ale já se jen dál dívala a poslouchala rozhodčího.
"Dnes proti sobě postavíme zvláštní skupiny. Klany s dědičnou schopností a mediky!" Diváci začali tleskat. My, soutěžící, jsme se přidali.
"Všichni se určitě nemůžete dočkat slibovaného překvapení." odmlčel se. Zvědavě jsem se podívala na Shikamara, který na mě opatrně kývnul. To je ono. To je to, o čem Shikamaru mluvil. Svůj pohled jsem obrátila směrem k Tsunade, která seděla na zvláštním místě pro hokage. Ta se na mě dívala, a když viděla, že se taky dívám, rychle obrátila svůj pohled jinam.
Rozhodčí si odkašlal. "Takže začneme." Řekl a podíval se na papírek. "První souboj proběhne mezi Hinatou Hyuuga a Taishim Poyro." řekl a Hinata se na mě zděšeně podívala. Já se na ní usmála a řekla jsem: "Vím, že to zvládneš. Fandím ti, neboj." Hinata se na mě usmála a skočila za rozhodčím, kde už stál i její protivník. Byl to mladý chlapec (byl asi o dva roky starší jak my) s tmavými krátkými vlasy. Rozhodčí zápas odstartoval. Taishi byl medik. Už jsem si na něj vzpomněla, jednou jsem ho učila pokročilejší léčení. I přesto ho Hinata bez problému porazila. Zírala jsem na to, co Hinata umí. Zesílila, hodně. Když se k nám Hinata vrátila usmála se a řekla: "Díky Sakuro." usmála jsem se taky a dál se věnovala zápasům. Proběhlo asi dalších pět zápasů než přišla řada na mě. A rozhodčí ho uvedl asi takhle:
" A teď přijde vámi všemi dlouho očekávaný zápas. Bude bojovat učednice naší hokage-sama, Sakura Haruno!" řekl a všichni začali tleskat. Skočila jsem k němu a ještě jednou se podívala na Shikamra. Ten na mě jen kývl. V publiku jsem vyhledala Naruta. Vesele se na mě díval a já se divila, že celým napětím nepukne.
"Sakuřin protivník bude naše překvapení." odmlčel se a já už tušila, co přijde. "Sasuke Uchiha!" vykřikl a naproti mně se objevil Sasuke. Zavládlo hrobové ticho. Tak tohle jsem nečekala. Vlastně čekala, ale nechtěla jsem si to přiznat. Vrhla jsem vražedný pohled na Tsunade a pak se zase podívala na Sasukeho. Zadívala jsem se do těch jeho nádherných, tmavých, hlubokých očí. Už v sobě neměly nenávist a pomstu, měly v sobě lítost a... kouzlo. On se mi taky díval do očí. Otevřela jsem ústa jako kdybych chtěla něco říct, ale nezvládla jsem to. Mžikem jsem se podívala na Naruta, Ino a Shikamara. Všichni se dívali zvědavě. Čekali na to, co se stane. Upřela jsem zase svůj pohled na Sasukeho a doslova jsem na něj zírala. Byl to šok, ale přitom jsem to někde v hloubi srdci očekávala. Bylo to tak jasné. Sasuke otevřel ústa a něco říkal. Ale já jsem ho neslyšela. Udělalo se mi mdlo. Sasuke pořád něco říkal. Zavál vítr a jeho nádherné vlasy v něm vály. Začaly se mi klepat ruce, pak nohy a nakonec jsem se klepala celá. Zavřela jsem oči a začala jsem padat na zem, ale někdo mě chytil. Otevřela jsem oči, a uviděla jsem, že ten někdo byl Sasuke. A pak... jsem se probudila.
26.díl
Ino vyrazila na bojiště a celkem hlasitě pošeptala: "Hodně štěstí. Budeš ho potřebovat..."
Otočila jsem směrem k ní hlavu a udiveně se na ni podívala, ale už byla pryč. Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla. Nechápu, co na tom je. Je to obyčejný turnaj, Sakuro! Těch si prožila už tolik, řekla jsem sama sobě. Jsem přece hodně trénovaná. Tsunade s brutální silou, léčením a přivolávacím jutsu, Kakashi všechno základní a země, Kurenai mě naučila gentjutsu a pak ještě je tu Driana, která patří k ANBU a trénovala moji výdrž. Tu jsem dlouho neviděla! Když se za tím ohlédnu, umím toho tolik... a ještě k tomu, mám v sobě přece pětiocasého démona.Ale proč mám teda dneska takový pocit? Proč mám takový strach?
Jo, hold, to asi nezjistím jen tak že tady nad tím budu přemýšlet. Půjdu tam a dozvím se to. Vyšla jsem z "šaten" a dorazila na tribunu pro soutěžící, kde už všichni byli. Ino, Shikamaru, Shino, Chouji, Hinata, Neji...bylo tam spoustu lidí které jsem znala i neznala. Postavila jsem se mezi Hinatu a Ino. Hinata se na mě podívala s lítostí v očích, ale Ino vypadala úplně odhodlaně.
"Děje se něco, Hinato?" zeptala jsem se Hinaty mile.
"Ne, Sakuro, to nic není..." odmlčela se, jako kdyby si chtěla něco rychle vymyslet.. "...jen se bojím, že nás postaví proti sobě."
"Toho se neboj Hinato." usmála jsem se. "Jestli to udělají, nezbyde mi nic jinýho, než se vzdát." Mimochodem, pořád jsem se usmívala. Hinata se na mě usmála taky a rychle obrátila hlavu k rozhodčímu, který vyšel ze dveří a šel směrem k prostředku v okruhovém vymezeném prostoru pro zápasící. Rozhodčí zvedl ruku a tím utišil všechny diváky. Vytáhl si papírek a začal.
"Dámy a pánové, dnes jsme se tu sešli, abychom viděli, jak se zlepšili naši ninjové za poslední dva roky, od doby, kdy byl tento turnaj naposledy konán." To už jsou dva roky? Fíha. Pískla jsem. Hinata a Ino se na mě udiveně podívaly, ale já se jen dál dívala a poslouchala rozhodčího.
"Dnes proti sobě postavíme zvláštní skupiny. Klany s dědičnou schopností a mediky!" Diváci začali tleskat. My, soutěžící, jsme se přidali.
"Všichni se určitě nemůžete dočkat slibovaného překvapení." odmlčel se. Zvědavě jsem se podívala na Shikamara, který na mě opatrně kývnul. To je ono. To je to, o čem Shikamaru mluvil. Svůj pohled jsem obrátila směrem k Tsunade, která seděla na zvláštním místě pro hokage. Ta se na mě dívala, a když viděla, že se taky dívám, rychle obrátila svůj pohled jinam.
Rozhodčí si odkašlal. "Takže začneme." Řekl a podíval se na papírek. "První souboj proběhne mezi Hinatou Hyuuga a Taishim Poyro." řekl a Hinata se na mě zděšeně podívala. Já se na ní usmála a řekla jsem: "Vím, že to zvládneš. Fandím ti, neboj." Hinata se na mě usmála a skočila za rozhodčím, kde už stál i její protivník. Byl to mladý chlapec (byl asi o dva roky starší jak my) s tmavými krátkými vlasy. Rozhodčí zápas odstartoval. Taishi byl medik. Už jsem si na něj vzpomněla, jednou jsem ho učila pokročilejší léčení. I přesto ho Hinata bez problému porazila. Zírala jsem na to, co Hinata umí. Zesílila, hodně. Když se k nám Hinata vrátila usmála se a řekla: "Díky Sakuro." usmála jsem se taky a dál se věnovala zápasům. Proběhlo asi dalších pět zápasů než přišla řada na mě. A rozhodčí ho uvedl asi takhle:
" A teď přijde vámi všemi dlouho očekávaný zápas. Bude bojovat učednice naší hokage-sama, Sakura Haruno!" řekl a všichni začali tleskat. Skočila jsem k němu a ještě jednou se podívala na Shikamra. Ten na mě jen kývl. V publiku jsem vyhledala Naruta. Vesele se na mě díval a já se divila, že celým napětím nepukne.
"Sakuřin protivník bude naše překvapení." odmlčel se a já už tušila, co přijde. "Sasuke Uchiha!" vykřikl a naproti mně se objevil Sasuke. Zavládlo hrobové ticho. Tak tohle jsem nečekala. Vlastně čekala, ale nechtěla jsem si to přiznat. Vrhla jsem vražedný pohled na Tsunade a pak se zase podívala na Sasukeho. Zadívala jsem se do těch jeho nádherných, tmavých, hlubokých očí. Už v sobě neměly nenávist a pomstu, měly v sobě lítost a... kouzlo. On se mi taky díval do očí. Otevřela jsem ústa jako kdybych chtěla něco říct, ale nezvládla jsem to. Mžikem jsem se podívala na Naruta, Ino a Shikamara. Všichni se dívali zvědavě. Čekali na to, co se stane. Upřela jsem zase svůj pohled na Sasukeho a doslova jsem na něj zírala. Byl to šok, ale přitom jsem to někde v hloubi srdci očekávala. Bylo to tak jasné. Sasuke otevřel ústa a něco říkal. Ale já jsem ho neslyšela. Udělalo se mi mdlo. Sasuke pořád něco říkal. Zavál vítr a jeho nádherné vlasy v něm vály. Začaly se mi klepat ruce, pak nohy a nakonec jsem se klepala celá. Zavřela jsem oči a začala jsem padat na zem, ale někdo mě chytil. Otevřela jsem oči, a uviděla jsem, že ten někdo byl Sasuke. A pak... jsem se probudila.
Ochránce 8
15. září 2011 v 11:14 | Kirsten
|
Ochránce
Ochránce 8
"Orochimaru…." Zašeptala a on se slizce usmál. Sakura se na něj pohrdavě dívala.
"Tenhle tvůj pohled…je krásný." Řekl jí a mrkl na ní.
"Co chceš?" zeptala se ho Sakura.
"Proč se mě tak hloupě ptáš? Vždyť to přece moc dobře víš." Popošel k ní a pohladil ji po vlasech.
"Nikdy je nedostaneš." Odpověděla a vysmekla se mu.
"To se ještě uvidí." Řekla mu hnusným hlasem. Orochimaru se jen pousmál a mávl rukou. Najednou měli Sasuke, Itachi i Hinata pod krkem nože a nějací chlápci je ze zadu drželi. Sakura se se strachem v očích podívala na Sasukeho.
"Víš Sakuro, kdyby si před rokem přijala mou nabídku, nemusel bych tě teď zabít." Sakuřin pohled se přesunul znovu na toho slizáka.
Omluva
8. září 2011 v 19:26 | Kirsten
|
Oznámení
Ahojte lidi,
moc se omlouvám, že sem zde nic dlouho nepřidala. Ale nešel mi načíst můj blog asi dva týdny a pak mi vybouchl i noťas...nicméně teď ho mám doma a nebojte se....co nejdříve napíšu další dílek povídky Ochránce. Ještě jednou se vám moc omlouvám. Snad jsem vás nějak moc neurazila. Pokud ano tak žádám odpuštění ;)
Kirsten
Zde hledá