Osvobození – Saky Uchiha

28. června 2009 v 13:30 | Saky Uchiha |  vaše jednorázovky

Osvobození - Saky Uchiha


Měsíc svítil vysoko na zatažené, tmavě skoro černé obloze a svým bělostným svitem prohledával celou vesnici a když to co hledal našel, pěkně si na to posvítil. Měsíční svit padl přímo na jednu mladou a krásnou dívku, která seděla na lavičce na konci vesnice se sklopenou hlavou a v ruce s kunaiem. Z té dálky by jste mohli poznat, jako by si ten kunai brousila a k něčemu připravovala, ale proč má ten obličej sklopený? To už neuvidíte. Její smaragdově zelené oči jsou zalité slanými slzami a srdce se

topí v tolika pocitech. Kdysi dávno tyto pocity uzamkla hluboko do srdce a zahodila klíč. Ovšem nyní se objevil on, ten co všechno zavinil a slzy si našly cestu na povrch a srdce se zalilo všemi pocity, které dosud ukrývala hluboko v srdci. Na horkem vyprahlou zem dopadlo pár malých kapek. Už to nemohla vydržet a tak si stoupnula.Věděla, že dnes je její den. Rázným krokem došla přes celou vesnici až k sobě domů. Celou cestu ji sledoval měsíc a čekal,co hodlá udělat a jaké jsou její myšlenky.Vyšla po schodech nahoru do svého pokoje a tam se zamkla. Po dvou nekonečných hodinách sešla dolů a vyšla před dům. Vypadala násherně. její dlouhé leské vlasy si svázala do copu, krásné rudě zbarvené triko bez rukávů a se znakem jejího klanu na zádech jí lemovalo tělo, tříčtvrteční kalhoty černé barvy a přes ně hozená delší čistě bílá sukně s dlouhými rozparky po stranách dělali její chůzi neobyčejně ladnou a vysoké kozačky opět černé barvy na menším podpatku ji dodávali nesmírnou odhodlanost. Na stehnech ze strany měla přivázané kunaie a na zádech přivázanou ostrou katanu s krásně rudám drakem a posázená růžovýma kamínkama okolo. Její oči už nebyly mokré od slz, ale nyní z nich sršely blesky. Srdce nebylo zalité mnoha pocity najednou, ale lehké jako pírko bílé neposkvrněné labutěnky , protože všechny pocity přesměrovala někam jinam. Na určitou osobu. Nemohla déle čekat a proto se klidným, odvážným a vyrovnaným krokem vydala za vesnici a možná ještě dál. Celá vzbuzovala v ostatních jistý respekt. Jak tak šla,ani si nevšimla, že se zvedl chladný vítr, který si pohrával s jejími vlasy, které ji vláli v tom větru. pro ni to nebylo nic, jenom pouho pouhý vánek. Ale ostatní se raději běželi schovat domů, protože ve vzduchu bylo něco cítit.něco se stane a hodně zlého. Jakmile došla na konečné místo, spatřila jeho tvář. Jeho černé oči jako úhel, havraní vlasy a ten chladný a přitom sladký úsměv, který by ji jako malou holku shodil na kolena, by ji dneska leda tak vykouzli v na tváři chlad. Chlad, který míval i on. Dokonce i příroda poznala, že by se do toho neměla míchat. Měsíc se schoval za hustá černá mračna, silný vítr ustál, ale obloha se ještě více zatáhla. I on byl vybaven pro ten to okamžik. Bílou košili s obrovským výstřihem a dlouhými rukávy, dlouhé tmavě modré kalhoty a črné boty. Na zádech měl taky připevněnou katanu. Ovšem pouze s černým drakem. Oba se dívali hluboko do očí. Její oči ho celého pohltily a v tich jeho se znova topila.Po delší době se od sebe odtrhli. On už měl srdce i duši čistou, ale ona? Nemohla. Vrhla se na něho s katanouz napřaženou a namířenou přímo na jeho srdce. Naštěstí to včas zaregistroval a uhnul se, ale byl na ni moc pomalý a tak mu udělala celkem dlouhý šrám přes celou hruď. myslel si, že vyvázl bez zranění, ale když se chytl za hruď, zjistil, že na jeho košile i celá ruka zrudla od krve. Od jeho vlastní krve. Konečně uznal, jak je dobrá, že si vytáhl si svou vlastní katanu a teď teprve měl začít ten pravý boj. Katany se o sebe zasekávaly každou chvíli, vydávali jiskry, které dopadaly na trávu okolo nich. Oba dva už měli i vážná zranění.Ale ona na tom byla stále lépe než on. Ikdyž k němu neměla příliš daleko.On bojoval čistě, což u něho nebylo obvyklé, ale co ona. Z jejího čistého a vyrovnaného boje bylo poznat, s jakými pocity nyní bojuje. V jejích pohybech vyděl nenávist,že ji opustil. Lásku, kterou k němu stále chová. Smutek, za ztrátu přítele.Pomstychtivost, za jeho zradu a kapičku štěstí, že jej konečně vidí, i když možná že naposledy. V jejím těle se setkávaly snad všechny živly. Vítr, její rychlost. Oheň, vytrvalost. Voda, styl boje. Země, její síla a blesky měla v očích. Nakonec padly poslední rány. Oba byli zasaženi tím druhým přímo do srdce. Padli společně na kolena a ona se jako první zmohla na otázku. ,,Proč" a při tom to vyslovení se jí zaleskly oči. Nemohl ji tak vidět, ale přeci jen odpověděl. ,,Protože tě miluji." zašeptal skoro neslyšně, ale ona ho i přesto slyšela. Nemohla tomu uvěřit a tak se jenom sladce usmála, naklonila se k němu a do ucha mu zašeptala ty tři kouzelná slovíčka ,,já tebe taky". Po tomhle se na ni usmál a políbil ji.Byl to jejich první a zároveň poslední polibek. Ale byl nádherný. Jenom se od sebe oddálili, padali do trávy smočené krví. Začalo pršet. I nebe plakalo pro ně. Pro ty dva zamilované, kterým nebylo přáno.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byli jste tu?

Click :-D

Komentáře

1 lívia lívia | Web | 28. června 2009 v 13:54 | Reagovat

Pekné :-)

2 kieko♥SB kieko♥SB | Web | 28. června 2009 v 14:18 | Reagovat

ááááá uplneeee suuper!!:D

3 Mychio SB Mychio SB | Web | 28. června 2009 v 15:13 | Reagovat

jeeeeeeeeeeee naprosto nadhernyyyyyyy az se mi chtelo brecet to bylo hezkyyyyyyyyy  :-)  :-)  :-)

4 sakura sakura | 28. června 2009 v 16:02 | Reagovat

smutneeeeeeeeeeee ale kraaaaaaaaaaasa :-D

5 mia mia | 28. června 2009 v 16:02 | Reagovat

supeeeeeeeeeeeeeeeer :-D

6 Nelien-SBčko Nelien-SBčko | Web | 28. června 2009 v 17:23 | Reagovat

O_O to je smutný :-|

7 saya14 saya14 | E-mail | 29. června 2009 v 9:06 | Reagovat

kraasnee =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama