Žal, smutek a slzy

20. června 2009 v 21:42 | Kirsten |  Povídky odemě pro vás

Žal, smutek a slzy


Měla jsem takovou blbou náladu.....tak jsem napsala jednorázovku....no doufám, že se vám bude líbit...KIRSTEN

"Stojím tu. Stojím tu před tebou. Vlastně ani né tak před tebou jako před tvým jménem vyrytým do kamene. Už po milionkráte si čtu tvé jméno pořád dokola, ale pořád nemůžu uvěřit, že tu nejsi. Nechci tomu věřit. Byl si můj jediný přítel, ale odešel si. Naruto Uzumaky nejlepší ninja v překvapování lidí. Bránil si svou vesnici. Bránil si obyčejné občany i shinobi, bránil si mě. Byl si ten nejsilnější a nasadil si

svůj život, aby přežili ostatní. Naruto, chybíš mi. Strašně moc mi chybíš. Přála bych si, abych znova viděla tvůj úsměv, tvé oči, které byly vždycky šťastné. Kterými si mě pokaždé rozveselil, když mi bylo smutno." Nevydržím nával emocí a sednu si na zem a očima se dívám na tvůj krásný úsměv na fotce. Z očí se mi skutálí slzy, které jsou doprovázeny dalšími a dalšími. "Naruto. Tvůj životní sen sis nesplnil. Nestal ses Hokage, ale tvůj druhý sen se splnil. Sasuke se vrátil. Dozvěděla jsem se to teprve včera večer. Ale je tady v Konoze už přes měsíc, teda co mi Tsunade pověděla. Nemohla jsem uvěřit, že mu dovolila zase bojovat za listovou. Ještě jsem ho nepotkala a ani po tom netoužím. Určitě by si měl z toho radost Naruto. Ani nevíš jak moc mi tu chybíš. Jsi pryč jen dva měsíce, ale pro mě je to jako věčnost. Ani ta bolest se pomalu nevytrácí. Spíše se mi zdá, že je čím dál tím víc větší. Dala bych cokoliv, jen kdyby si tu teď s námi mohl být a zahřívat nás tvým úsměvem. Úplně cokoliv." Už jsem to nevydržela a lehla jsem si na zem. Mé slzy, které tekly jako rozbouřená řeka se vpíjely do země. Ani nevím jak dlouho jsem tam ležela a vzpomínala na krásné časy s mým nejlepším přítelem, ale když sem viděla, že zapadá slunce, tak jsem usoudila, že to bylo několik hodin. Zvedla jsem se, podívala na tvou fotku, otočila se a šla zpět. Uprostřed cesty jsem se ale zastavila. Nechtělo se mi do hlučných ulic, kde každý zapomněl na usměvavého hyperaktivního blonďáčka. Vyrazila jsem tedy na hlavy hogaků. Vzala jsem to přes les po větvích stromů. Bylo mi jedno jestli mě někdo viděl a bude mě sledovat a potom zabije. Každý protivník by mého stavu využil, protože nejsem schopna boje. Ucítila jsem čakru, ale moc jsem se ji nevěnovala, ani na onoho člověka jsem se nekoukla. Jen sem kolem něj proběhla. Za několik okamžiků jsem se dostala na hlavy hokagů. Zastavila jsem se až na úplném kraji. Jen jeden nepatrný krůček a padala bych dolů. Já jsem na to ale nemyslela. Myslela jsem na Naruta. Na naší poslední misi. Na náš poslední ramen. Na náš poslední společný úsměv. Proto jsem si ani nevšimla, že onen ninja, kolem kterého jsem proběhla stojí zamnou a pozoruje mě. Měla jsem otevřené oči a pozorovala ten nádherný západ slunce. Byl stejný jako ten den. Den kdy zvučná zaútočila na Listovou. Znovu mi začaly téct slzy. Lemovaly můj obličej a dopadali na skálu a vpíjely se do prachu. Vlál studený vítr a pročesával mi vlasy. Už jsem se dál na tu krásu nemohla dívat. Zavřela jsem oči a zašeptala. "Proč Naruto! Proč ty! Byl to jeho osud." Odpověděl mi někdo. Ten hlas mi byl povědomý. Otočila jsem se za ním a spatřila jeho. Toho, kterého jsem z celého srdce nenáviděla. "Už zase brečíš? Jsi pořád stejně ufňukaná jako před pěti lety! Nic nevydržíš! A ani si nezesílela. Pak to dopadlo tak, že Naruto zemřel." Řekl mi s klidným, arogantním a povýšeneckým hlasem Sasuke. strašně mě to ranilo a bolelo na srdci. Věděla jsem, že se nezměnil, ale myslela jsem si, že nad ztrátou přítele projeví alespoň lítost, ale on nic. "Drž hubu Sasuke! ty si tu pět let nebyl! Ani nevíš co jsme my dva spolu prožili! Stali jsme se přáteli na život a na smrt. Ochraňovali jsme se navzájem, protože jsme se měli rádi. Byli jsme nejlepší přátelé. Všechno jsme dělali společně! Smáli jsme se, bojovali, trénovali! Všechno jsme dělali společně a nikdy každý zvlášť. Ty nemůžeš vědět jaké to je ztratit tak moc blízkou osobu! Protože ty nemáš srdce ani city! Jsi jen arogantní debil, který si myslí, že je nejsilnější na světě! Ale síla nespočívá v tom jak si silný a kolik si zabil lidí. Síla spočívá v přátelství, lásce! Tohle ti dává tu největší silu. A já jsem o ni přišla. Přišla jsem o svou jiskru v životě! Už nemám chuť ani žít! Tak se tu nenaparuj! Myslela jsem si, že Naruto byl tvůj přítel. Ale jak vidím, tak nebyl, když neprojevíš ani náznak lítosti nebo smutku! Naruto byl jako má rodina a je mi jedno co si myslíš ty! Tvůj názor je mi někde! Budu si plakat jak chci a jak dlouho chci! Protože Naruto si zaslouží, aby pro něj někdo plakal! Ty mě můžeš urážet a rýt do mě jak chceš, ostatně to ti jde ze všeho nejlíp!" řvala sem po něm a slzy mi tekly jako dva potoky. Byla jsem na pokraji svých sil. Potřebovala jsem se vyřvat a to jsem právě udělala. Propukla jsem v hysterický pláč. Všechny emoce se dostaly na povrch. Neudržela jsem se a klekla si na zem. Dlaně jsem si dala na obličej a plakala a plakala. Nešlo to zastavit a ani jsem se o to nepokoušela. Sasuke se na mě díval a propaloval mě pohledem. Pak se otočil a odcházel. Ale než úplně zmizel, stačil mi říct. "Zítra v sedm u brány. Máme misi." Pak zmizel v kouři. Byla jsem úplně mimo. Všechny emoce co jsem skrývala v hloubi své duše se dostali na povrch. Nechala jsem to tak. Lehla jsem si znovu na zem do toho prachu. Slzy jsem nechala volně padat, kam se jim zachtělo. Pak jsem tam i usnula.
Probudila jsem se na stejném místě, kde jsem i usnula. Bylo málo hodin, protože se teprve rozednívalo. Usoudila jsem že bude kolem šesti. Posadila jsem se a dívala do dáli. Po chvíli se ale začalo zatahovat. Po chvíli i zahřmělo a osvětlila se obloha. Podívala jsem se na oblohu. Začalo poprchávat a postupně se déšť zvětšovat. Ale semnou to nic nedělalo. Pořád sem seděla na skále a dívala se na lidi pobíhající po vesnici, aby se schovali před deštěm. Za chvíli lilo jako z konve a já byla celá mokrá. Déšť ze mě smyl i prach, který se na mě nalepil, když jsem spala. Po chvíli jsem se zvedla a odcházela jsem. Podle mého bylo kolem sedmi. Měla jsem se sejít se Sasukem u brány, ale mě to bylo jedno. Nešla jsem tam. Zamířila jsem si to za Narutem. Chodívala jsem tam každý den od jeho smrti. Přešla jsem les a dostala se na krásné opuštěné místo. Byl to strom sakury a pod ním náhrobek. Narutovo poslední přání totiž bylo být pohřben zrovna tady. Došla jsem až k náhrobku a klekla si. Pohladila jsem fotku a maličko jsem se usmála. "úsměv ti sluší mnohem více nežli slzy Sakuro." Ozval se slizký hlas za mnou. Věděla jsem kdo to je. Byl to ten samý co zabil Naruta a teď si přišel i pro mě. Zvedla jsem se ze země, ale neotočila jsem se na něj. Pořád jsem upírala svůj pohled na Narutovu tvář. "Co tu děláš!" ozval se zase ten arogantní hlas. Věděla jsem že je to Sasuke a tak sem se ani na něj neotočila. "Přišel jsem si pro Sakuru Sasuke. pro Sakuru? Ale vždyť nic neumí, tak k čemu ti bude? Je pořád tak slabá jako před lety. Sasuke, Sasuke. si tu už měsíc a ještě si nepoznal Sakuřinu sílu? Cože? Jakou sílu?" Orochmaru se na Sasukeho blbě usmál a pak se vydal za mnou. Postavil se těsně za mé záda. Cítila jsem jak mi dýchá na krk. Bylo mi z toho blbě. Vrah mého nejlepšího přítele stojí za mnou a já nejsem schopná nic udělat. "Tak co Sakuro dnes se už ke mně přidáš? Už nemáš v Konoze nikoho, kvůli komu by si tu zůstala. Před těmi dvěmi měsíci, když jsem tě přesvědčoval aby si se ke mně přidala, jsi říkala, že tu máš přátele a hlavně kvůli Narutovi tu zůstaneš. Já sem ti Naruta zabil, když se tě snažil chránit. Už tu není a ty si sama…si úplně sama." A položil mi svou ruku na mé rameno. To už jsem se neudržela. Najednou jsem cítila, jak mé tělo je naplněné energií. Zaťala jsem pěsti. Zprudka jsem se otočila a vrazila jsem Orochimarovi pěstí do obličeje, až odletěl do lesa, kde narazil do pár stromů, které se pod tou rychlostí zlomily. Zhluboka jsem oddychovala. Byla jsem na něj tak naštvaná. Sasuke se na mě vyjeveně díval. Nakonec promluvil "S-Sa-ku-ro." Vrhla jsem na něj hnusný až vražedný pohled. "Sa-ku-ro tvoje oči." Zašeptal. "Ano Sasuke. konečně uvidíš moji celou sílu." Řekla jsem mu hnusně. Mé oči se zbarvili do černa. Měla jsem je temné jako samotná noc. Orochimaru se zatím dostal zpět. "Takže se ke mně asi nepřidáš co Sakuro? Ne nepřidám. Neopustím Konohu. Nezradím ji! Zůstanu tady i když sama. Budu tady s Narutem. Ani po smrti ho neopustím. Tak tě potom zabiju. Protože když tvou sílu nebudu mít já, tak nikdo!" zařval na mě a zaútočil. Bojovali jsme tvrdě. Sasuke nás pozoroval. No spíše mě. Nečekal že budu tak silná a já sama vlastně taky ne! To všechno dělala nenávist co jsem k tomu slizounovi cítila. Udeřila jsem ho mou pěstí plnou čakry. Odletěl a narazil do stromu. Změnil se ale v bláto. "Sakra klon." Zanadávala jsem. Najednou jsem ucítila bolest na zádech. Ocitla jsem se ve vzduchu a letěla jsem. Viděla jsem jak se přibližuju k zemi. Byla to jen malá setina sekundy. Narazila jsem na tvrdou zem a začala sem se kutálet. Zastavila jsem jen pár metrů od Sasukeho. ten pořád nic nedělal, jen se na mě díval. Zůstala jsem ležet. Už jsem neměla sílu. Bojovali jsme aspoň hodinu. Byla jsem vyčerpaná a neměla jsem čakru. Mé černé oči se zbarvili znovu do zelené. Zhluboka jsem oddychovala. Orochimaru ke mně přišel a v ruce držel katanu. "Naposledy se tě ptám, jestli se ke mně přidáš. Nepřidám se k tobě. Tak tě potom zabiju. Klidně. Alespoň půjdu za mým přítelem. Tady stejně není nikdo, pro koho bych tu žila." Orochimaru se debilně pousmál. Zvedl svou katanu, napřáhl se. Otočila jsem hlavu na Narutův hrob a podívala se na jeho fotku. Pousmála jsem se. Viděla jsem jak se ostří katany přibližuje. Zavřela jsem oči a čekala jen na bolest. Místo toho jsem uslyšela řinčení kovu. Otevřela jsem své oči a viděla Sasukeho jak vykryl jeho útok. Nechápavě jsem se na něj dívala. On se napřáhl a odhodil ho. Pak se podíval na mě. Jeho pohled byl jiný. Už nebyl tak arogantní.. natáhl ke mně ruku. Nevěděla jsem co mám dělat. Jen sem na něj zírala. Kývl hlavou a já pochopila. Chytla jsem se jeho ruky a on mi pomohl vstát. "O jaké to dojemné." Řekl podrážděně ten had. "Sakuru s tebou nepustím a ani ti nedovolím aby si ji zabil. Už si mi totiž zabij jednoho mého přítele. Jedu důležitou osobu v mém životě a nedovolím ti, aby si zabil i tu druhou!" pustil mou ruku za kterou mě do teď držel a vrhl se na něj. Orochimaru byl už vysílený z boje semnou, takže ho Sasuke zabil hned. Poslední úder a ležel na zemi mrtvý. S posledním úderem jsem se svezla na zem i já, protože se mi zamotala hlava. Ležela jsem zády na zemi a dívala se jak černé mraky postupně roztrhaly a vylezlo modré nebe. Zavírala jsem oči, ale najednou byl nade mnou stín. "Sakuro jsi v pořádku?" ozval se Sasuke. pootevřela jsem oči a usmála se na něj. "díky bohu. Bál jsem se o tebe Sakuro. Co-že? ano včera večer, když si mi řekla ty věci jsem si něco uvědomil. A co? Že si moje přítelkyně a ta nejlepší. Tak jako Naruto. A teď mi došlo, že ses musela ty dny cítit vážně hrozně. Je mi to všechno líto. dokážeš mi odpustit? Alespoň něco? Sasuke…odpustím ti. Ale už se chovej jako normální člověk a né jako bezcitný idiot jasné? Dobře." Usmál se na mě Sasuke. "Nahradím ti Naruta Sakuro. Oboum nám bude chybět ale spolu to zvládneme ano? dobře." Sasuke si mě ještě více přitiskl ke své hrudi a já cítila, že jsem našla dalšího skvělého přítele, který mi pomůže zapomenut na tu strašlivou bolest. Ale na našeho společného přítele nezapomeneme nikdy. Ostatně, byli jsme tým 7. Tým, do kterého patřil i Uzumaki Naruto. Nejlepší ninja z Konohy.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Byli jste tu?

Click :-D

Komentáře

1 veronika veronika | 20. června 2009 v 22:15 | Reagovat

pekné i smutné

2 Saky Uchiha Saky Uchiha | 20. června 2009 v 22:18 | Reagovat

vazne nadhera :-x

3 Saky Uchiha Saky Uchiha | 20. června 2009 v 22:27 | Reagovat

:-( smutne velice

4 lívia lívia | Web | 20. června 2009 v 22:27 | Reagovat

Nádherne a smutné skoro som sa rozbulila. :-(

5 Luella-SBnko♥ Luella-SBnko♥ | Web | 20. června 2009 v 23:19 | Reagovat

fááákt super..."roní slzy"...super ale moooc smutné...chdák naruto!Chdák Sakura!Blbec Sasuke!!!..."roní ešte večšie slzzy"... :-(  :-)

6 Kamy Uchiha Kamy Uchiha | Web | 21. června 2009 v 11:14 | Reagovat

smutnííí :-( jinak moccc pěknyyy :-)

7 Nelien-SBčko Nelien-SBčko | Web | 21. června 2009 v 12:54 | Reagovat

nádherný...a smutný :-(

8 saya14 saya14 | E-mail | 22. června 2009 v 17:45 | Reagovat

kraasa =D

9 Hinata-chan Hinata-chan | E-mail | 12. listopadu 2009 v 21:18 | Reagovat

kawai ja tady brečímmm je to ot nejhezčí sjkoro nejehečí ale i tak je to hezůůůů kawai ale smutný fňuk

10 Otaku-chan Otaku-chan | E-mail | Web | 26. března 2011 v 11:44 | Reagovat

wau..pěkné :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama