You´ll never see me again 3

15. ledna 2010 v 16:39 | Kirsten |  You´ll never see me again

You´ll never see me again 3


A další díleček....snad se vám bude líbit......psala jsem ho celkem na rychlo protože nevím jestli stihnu za víkend napsat další....KIRSTEN

"Tenhle úhybný manévr neodpovídá tomu co jsi mi tu před dvěma dny předvedla Sakuro. Tohle je úplně na jiné úrovni." Řekl mi a já jsem zatla ruce v pěst. "Do pytle!!!" řekla jsem si jenom potichu. Nevěděla jsem co mu mám na to říct. Proč mě nenapadlo, že za mnou půjde!!! Nadávala jsem si v duchu, ale teď to bylo stejně k ničemu…..musela jsem vymyslet nějakou lest, ale žádná mě nenapadala. Rozhodla jsem se použít tu nejblbější výmluvu co snad existovala.

"To byla náhoda. Nic víc nic míň." Odsekla jsem mu. Sasuke se zamračil a zadíval se na mě. Po nějaké chvilce se pousmál. Nesnášela jsem ten jeho úsměv. Kdysi bych za to dala cokoliv, ale teď mi to lezlo na nervy.
"Asi máš pravdu. Byla to jen náhoda. Ty by ses takhle nedokázala vyhnout, i kdyby ti šlo o život!" řekl mi to s takovou jistotou, že jsem měla chuť mu jednu vrazit.
"Tak pojď Sakuro. Jdeme zjistit ten tvůj druhý element." Řekl mi a seskočil z větve za mnou. Zašmátral v kapse a vytáhl papírek. "Tohle je….."
"Já vím co to je Sasuke nejsem hloupá!!!" řekla jsem mu a dala najevo, že mě to tu s ním nebaví. Zase se na mě usmál. Vřelo to ve mně tak moc, že jsem znovu zatla ruce v pěst až mi křuply kosti.
"Tak fajn. Tu máš papírek a soustřeď do něj čakru." Vzala jsem si ho od něj a soustředila se. Za malou chvíli se papírek změnil. Rozdrolil se na milióny malých kousíčků.
"Tak fajn máš zemi. To ti jde k vodě. Teď by jsme mohli začít trénovat." Řekl mi, né vlastně neřekl. Zase mi to rozkázal. To už jsem nevydržela.
"Sasuke! Jsme si stejně rovni! Tak mi tu nerozkazuj! Nejsi nic víc než chunnin jako já!"
"Promiň Sakuro. Jsem tak zvyklý a……"
"Tvoje výmluvy mě nezajímají Sasuke. Tady už nemáš svůj tým! Tady jsi pod velením Hokage a Jouninu. Tak se začni chovat normálně!" řekla jsem mu rozčíleně a zadívala jsem se mu do těch jeho očí. Ale jen chvíli. Po chvilce jsem se od nich odtrhla a zadívala jsem se na svou ruku a pousmála jsem se. "Konečně začnu trénovat další element. Takhle budu ještě silnější. A co pak, až si vymyslím vlastní techniky, kdy spojím vodu a zemi dohromady." Přemýšlela jsem v duchu.
"Čemu se směješ?" zeptal se mě zvědavě.
"To je jedno neřeš to."
"Fajn. Tak jdeme trénovat." Kývla jsem na souhlas a chtěla udělat krok více do středu cvičiště, ale najednou přiběhla Ino.
"Sakuro potřebují tě. Je to naléhavé." Řekla mi a znovu zmizela.
"Promiň Sasuke, ale trénink musím zase vynechat." Než mi stačil něco říct nebo snad namítnout byla sem v nemocnici a převlíkala jsem se do věcí ve kterých operuji. Byla to rychlost. Za chvíli jsem byla na operačním sále. Znovu jsem měla na stole toho malého chlapečka. Jeho rána na ruce byla strašně zahnisaná. Z té ošklivé rány měl hodně velikou teplotu a hrozila mu smrt. Na nic jsem nečekala a začala ho léčit. Nevím čím to bylo ale moje lékařské techniky na to zranění nepůsobily. Nevěděla jsem co mám dělat. Zkoušela jsem všechno co jsem uměla, ale nic se nedělo. Byla sem bezradná.
"Ihned mi zavolejte Tsunade-sama!" zařvala jsem a jedna sestřička ze sálu vystřelila jako raketa. Za pár minut u mě byla Tsunade.
"Co se děje Sakuro?"
"Tsunade-sama. Nedaří se mi uzdravit tohohle chlapečka. Má ošklivou hnisající ránu na ruce a vysokou horečku. Pokud mu neklesne umře!! Už jsem zkoušela všechno co umím, ale nejde to. Proto jsem vás nechala zavolat. Aby jste mi pomohla."
"To je ten co jsi kvůli němu vynechala trénink?"
"Ano je. Ale nechápu to. Byl v pořádku! Zvrtlo se to teď všechno najednou."
"Dobrá tedy. Pokusíme spojit naše síly dohromady" pověděla Tsunade a začala mi pomáhat s léčením.
Po třech hodinách intenzivního léčení jsem neměla skoro žádnou čakru a Tsunade na tom taky nebyla zrovna nejlépe. Ale pořád se nic nedělo.
"Pokud to tak půjde dál. Tak nám upadne do kómatu!" zděsila jsem se. A přidala poslední zbytky čakry co mi zbyly. Tsunade mě napodobila, ale nebylo to nic platné. Malý roztomilý klučina byl v kómatu. Teplota mu sice trochu klesla, ale kómat není moc dobré znamení. Věděly jsme, že ho už neprobereme a tak jsme přestali. Sestřičky ho odvezli na jednotku intenzivní péče a já jsem se s Tsunade přesunula do její kanceláře.
Zhroutila jsem se do křesla a zhluboka oddychovala. Tsunade si vysíleně sedla na svou židli za stůl.
"Tsunade-sama co budeme dělat? Nechci, aby mi umřel."
"Neboj se Sakuro on neumře. Nesmí. Je přece ještě mladý."
"To ano ale smrt si nevybírá."
"To ne to máš pravdu."
"Tak co budeme dělat?"
"Vlastně by tu jedno řešení bylo."
"A jaké?"
"Ten svitek o kterém jsem ti říkala. Je velice mocný, ale ty a Sasuke ještě nejste sehraní. Lehko by vás zabili."
"To ne Tsunade-sama. Je mi jedno jestli jsme sehraní a nebo ne! Nenechám toho malého kluka umřít jen proto, že mezi mnou a Sasukem je taková velká propast, která se asi už nikdy nevyplní. To prostě nejde. Takže zítra odcházím pro ten svitek" zvedla jsem se a odcházela.
"Sakuro….vím, že to co si umíníš to taky uděláš a myslím, že nemá cenu ti to rozmlouvat, tak ti jen přeju hodně štěstí."
"Díky Tsunade-sama."
"Jo a ještě něco."
"Co?"
"Už jsi zjistila svůj druhý element?"
"Ano. Je to země."
"Myslela jsem si to." Zašeptala, ale já ji slyšela. Přišlo mi to divné, ale moc jsem to neřešila. Byla jsem unavená a jediné co mě zajímalo bylo, abych si lehla do postele a pořádně se vyspala na zítřejší misi.

Ráno, hned jak jsem se probudila, umyla a oblékla, jsem ještě vyrazila do nemocnice, pro pár léků. Samozřejmě, že jsem tam nešla jen pro to. Chtěla jsem se také podívat na toho chlapečka a zjistit jak mu je. Prvně jsem si šla ale nabalit obvazy a nějaké léky či protijedy, kdyby se mi něco stalo. Proč jenom mi? To je jednoduché. Sasukemu jsem o téhle misi neřekla, protože chci jít sama. Nechci, aby mi dělal společnost i mimo Konohu. Dala jsem si všechno do batohu a pak vyrazila za tím klučinou. Zkontrolovala jsem mu tep a teplotu. Oboje se dosti zhoršilo. Tep byl slabý a teplota moc vysoká. Musím sebou hodit to je jasné. Když jsem odcházela z jeho pokoje potkala jsem na chodbě jeho doktorku. Jmenovala se Hikari. Šla semnou až k hlavním dveřím nemocnice a brala si ode mě nějaké rady. Byla jsem moc ráda, že chce pro toho kluka udělat všechno. Tolik jsem ji toho vyprávěla. Vyjmenovávala jsem ji různé druhy léků, které by mu měla podávat a jaké množství, že jsem si ani nevšimla Sasukeho, který zrovna vešel do nemocnice a poslouchal mě. Měl celkem vykulené oči když slyšel všechny ty odborné lékařské názvy. Ale myslím, že to nebylo z názvů. Spíše ze mě, že něco takového vůbec umím. Když jsem se rozloučila s Hikari, otočila jsem se na odchod, ale cestu mi zabarikádoval on.
"Co tu sakra děláš?"
"Tak tohle je pro tebe důležitější než síla? Záchrana lidských životů? Kdy ses učila lékařským technikám? Proč si mi o tom ani neřekla?" vyštěknul na mě tolik otázek najednou, že jsem nevěděla na kterou mám odpovědět dříve. Popravdě se mi ani odpovídat nechtělo.
"Nemusím ti ani na jednu z těch otázek odpovědět." Řekla jsem mu a obešla ho a vydala se k hlavní bráně. Sasuke mě následoval jako pejsek.
"Co za mnou lezeš? Nemáš něco na práci?"
"No víš. Šel jsem do nemocnice, protože mě poslední dobou bolí tady za krkem. Chtěl jsem aby mi to vyléčili, ale když jsi lékař tak mi to můžeš udělat ty a nemusím čekat frontu. A navíc půjdeme trénovat ne?"
"Ty si dělej co chceš, klidně i trénuj. Já teď ale nemám čas. Mám něco důležitějšího. A to s tím krkem. Klidně si běž čekat do nemocnice, protože já tě neošetřím a teď čau a nezdržuj mě!"
"Kam jdeš?"
"Mám misi."
"Sama? Vždyť jsme tým! Měl bych jít s tebou!"
"No ale nejdeš. Už to tak prostě je." Řekla jsem mu a vyskočila jsem na střechu domu a vydala se docela velkou rychlostí k travnaté vesnici, kde by měl podle Tsunade být ten chrám.

K večeru, když se stmívalo, jsem byla jen kilometr od něj, ale rozhodla jsem se přenocovat v lese na malé mítince. Rozdělala jsem si oheň a najedla se jídla, co jsem si vzala z domu. Chvíli jsem jen koukala do plamínků, ale nakonec mě to ukolíbalo ke spánku.
Na druhý den brzy ráno jsem se probudila. Zničila jsem tábor a všechny stopy, která jsem udělala a pokračovala dál. Nemohla jsem si dovolit zpoždění. Ten kluk byl na tom hodně špatně a nevím jak dlouho ještě vydrží. Musím sebou hodit, protože učení té techniky bude taky chvíli trvat. Za pár minut jsem dorazila před klášter. Vešla jsem dovnitř. Byl prázdný. Čekala jsem tu nějaké mnichy a nebo tak něco, ale nic. Bylo tu ticho. Obrovské ticho. I tlukot mého srdce jsem mohla slyšet, kdybych nedýchala. Bylo mi to divné. Něco tu nehrálo, ale moc jsem to nezkoumala a radši jsem šla hledat ten svitek. Po půl hodině jsem ho našla. Bylo kolem něj hodně pastí, ale na mě neměly. Vzala jsem ho a utíkala zpět do Konohy.
Dorazila jsem večer. Hned jak jsem proběhla branou jsem utíkala za Tsunade do kanceláře. Neobtěžovala jsem se ani klepat. Prostě jsem tam vpadla.
"Omluvám se Tsunade-sama, že jsem sem tak vpadla, ale mám ho."
"Opravdu? To je dobře. Teď se ho můžeš naučit."
"Hai." Řekla jsem a chtěla jsem odejít. Ona mě ale zastavila otázkou, kterou jsem nečekala.
"Kde máš Sasukeho?" já jsem se jen provinile usmála a zadívala se jí do očí.
"Promiňte Tsunade-sama, ale já jsem s ním nešla."
"To vím, proto jsem se ptala. Sasuke tu včera ráno byl a ptal se mě proč sem tě pustila samotnou, když jste tým. A já jsem na něj hleděla jako kdyby spadl z višně. Řekla jsem mu, že měl jít s tebou a nechápu proč si mu o téhle misi neřekla. Ale byl dost naštvaný."
"Tak proč jste ho teda neposlala za mnou?"
"Protože to byl hledaný ninja a nemůžu si dovolit to, že by třeba znovu utekl. Ale Sakuro. Tohle bylo naposledy. Když řeknu, že půjdeš na misi se Sasukem, tak s ním půjdeš! Né že mu o té misi ani neřekneš! Ale teď běž. Máš se co učit."
"Ano to mám. A děkuju Tsunade-sama." Tsunade se jen pousmála.
"Sakuro ty máš děsnou povahu." Řekla a já s úsměvem na tváři odešla. Šla jsem rovnou do svého bytu. Zavřela jsem za sebou dveře a lehla si na postel.
"Proč si mě nevzala sebou?" zazněl hlas a já jsem zase proklela.
"Do háje! To mám teda štěstí." Zašeptala jsem.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Byli jste tu?

Click :-D

Komentáře

1 nika nika | Web | 15. ledna 2010 v 17:21 | Reagovat

hw užasný doufám,ež Sakura toho kluka zachrání!!!!Taky sem přidej další díl co nejdříve!!!Pls

2 Mei-Chi TvoOje LowWwinkujííícÍÍÍ SbéÉnkoO .. oO* ♥ Mei-Chi TvoOje LowWwinkujííícÍÍÍ SbéÉnkoO .. oO* ♥ | E-mail | Web | 15. ledna 2010 v 17:35 | Reagovat

takhle to ukoncit .. si delas srandu .. a ze nepridas o vikendu nic.. na to zaomen to ne jako.. se tesim jamale decko na darek na kazdou dalsi cast .. je to uplne skvele .. nemuzu se dockat az seobjevi naruto a kdy praskne ze sakura je silna jak byk XDXDXDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD takprosim napiskej dil i pres vikend .. bylo to sugoiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii

3 bela bela | 15. ledna 2010 v 17:40 | Reagovat

suprrrrr jen tak dál  :-D

4 Maritira Maritira | Web | 15. ledna 2010 v 18:07 | Reagovat

Skvěle napsaný,nevím,co víc na to říct :)
Taky píšu,budu ráda,když se mrkneš  :-)

5 saya14 saya14 | E-mail | 15. ledna 2010 v 18:35 | Reagovat

vyborneeee :-D rychlooo dalej =D dufam ze Sakura zachrani toho chlapceka :))

6 Sakura08 Sakura08 | Web | 15. ledna 2010 v 20:15 | Reagovat

ÚŽASNÁ POVÍDKA RYCHLE RYCHLE RYCHLE A RYCHLE DALŠÍ DÍLEČEK POTOŽE JE FAKTICKY ÚŽASNÁ A UŽ SE TĚŠIM NA DALŠÍ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
PS: PÍŠEŠ DOOPRAVDY NÁDHERNĚ POVÍDKY A TAKY TY POVÍDKY SAMI O SOBĚ JSOU ÚŽASNÉ TAK S TIM HLAVNĚ NEPŘESTÁVEJ!!!!!!!!!!!!! :-)  :-D  :-D  :-)

7 Hyumi *SB, ktoré ťa nadovšetko ľúúbi!!* Hyumi *SB, ktoré ťa nadovšetko ľúúbi!!* | E-mail | Web | 15. ledna 2010 v 21:22 | Reagovat

LOL!!! aj som sa zasmiala skveleee uz sa hrozne tesim na pokracko dufam ze stihes dalsi diel aj cez vikend :-P ryychlo ryychlo plsss je to strasne dobre ! :-)

8 veronika veronika | 15. ledna 2010 v 21:57 | Reagovat

skvelé

9 Majulik-chan Majulik-chan | Web | 16. ledna 2010 v 12:11 | Reagovat

supeeer...us sa tesim na dalsi dilecek...dufam ze to stihnes aj cez wikend...bo sa us nemozem dockat jak to dopadne tentokrat... LoL

10 mychio twe milovane eSBenecko mychio twe milovane eSBenecko | Web | 16. ledna 2010 v 14:33 | Reagovat

jeee to je naprosto bombaaa honemky dalsii dilecek je to supeeer :)  :-)  :-)

11 sam sam | 16. ledna 2010 v 23:06 | Reagovat

je mi uplne jasne ze nam tie zaujimave zaveri nechavas nedokoncene naschval.. dahana ma to k sialenstvu... strasne sa tesim na dalsi diel pretoze tento je skvelyyyy. XD

12 Niky Niky | 17. ledna 2010 v 4:07 | Reagovat

jooooooooooooooooooooj rychlo pokracko [:tired:] to bolo uzasne, uz sa nemozem dockat co bude dalej:P

13 sinka sinka | 17. ledna 2010 v 11:14 | Reagovat

To je ta nej nej nej nej povidka uz se nemuzu dockat dalsiho dilu Je opravdu super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama