You´ll never see me again 7

25. ledna 2010 v 13:44 | Kirsten |  You´ll never see me again

You´ll never see me again 7


Pokračování pro ty....co tuhle povídku mají rádi......doufám, že se vám bude líbit.....KIRSTEN

Naruto se nadechl, a věta, kterou vypustil z pusy mi zcela vyrazila dech….tohle bych od svého kamaráda, který byl v podstatě mým bratrem, nečekala.
"Sakura-chan. Sasuke má pravdu…si slabá." Řekl mi a já na něj hleděla, jako by právě přiletěl z Marsu. Tahle věta mě zasáhla do srdce. Bolelo mě to. Tvářil se vážně, takže jsem věděla, že to není žert. Ten starý Naruto by tohle nikdy neřekl, i kdyby věděl, že jsem slabá. Podporoval by mě a snažil se mi pomáhat, ale tohle? Do očí se mi nahrnuly slzy. Snažila jsem se je zadržet, ale jedna mi sklouzla po obličeji a dopadla do trávy. Oni dva se na mě jen pohrdavě dívali a po chvilce spolu někam odešli.

"Naruto proč?" zašeptala sem….udělala pár pečetí a zmizela v lese, kde sama trénuju. Slzy jsem už držet nemohla. Nechala jsem je sklouzávat po obličeji. Sedla jsem si pod strom a vzpomínala na ty staré časy. Moc dlouho jsem sama ale nezůstala. Z křoví se vynořil Tobi. Nadechl se, aby mi něco řekl, ale když viděl, že pláču, hned se zamnou rozeběhl a sedl si vedle mě. Chvíli byl ticho, ale pak se začal vyptávat.
"Sakura-san co se vám stalo?" nechtěla jsem mu odpovídat na žádné otázky, ale byl to jediný člověk, který se teď o mě zajímal. Potřebovala jsem se vypovídat. Nechtěla jsem to držet v sobě a tak jsem si s ním začala normálně povídat, jako by to byl můj dlouholetý přítel.
"Tobi. Jeden můj dobrý přítel mi vrazil kudlu do zad. A teď to hodně bolí. Nečekala jsem to od něj.
"A kdo vám ublížil?
"Jeho jméno je Naruto."
"Heee? Ten blonďatej blb?"
"Má blonďaté vlasy, ale blb už není. Změnil se."
"To je jedno, ale mě taky ublížil."
"Tobě Tobi? A jak?"
"Předvčerejšem v lese, když jsem měl namířeno k vám a k Deidarovi-sempai, tak na mě zaútočil a dal mi pořádnou ránu, ale Deidara-sempai tam hned přiběhl a hodil na něj jednu ze svých bomb. On se jí vyhnul a tím dýmem co se udělal jsme se mohli nepozorovaně vzdálit." Usmála jsem se na něj.
"No ták Sakura-san. Nebuďte smutná. Já nechci, aby jste plakala." Řekl mi a najednou mě pevně objal. Byla sem překvapená, ale cítila jsem se dobře. Cítila jsem z toho objetí upřímnost.
"Děkuju Tobi."
"Nemáte zač Sakura-san." Řekl mi a pustil mě. "Už by jste neměla schovávat svou sílu před vašimi kolegy v týmu. Akorát si tím ještě více budete ubližovat a já nechci, aby jste plakala. Mám vás totiž rád." Pošeptal mi, vstal a zmizel.
"Má mě rád?" co to má znamenat? O co se to Tobi a Deidara snaží, ale když to tak vezmu jsou jediní, kteří jsou semnou. Asi udělám to co mi Tobi řekl. Už nebudu schovávat svou sílu. Sice Sasukemu dojde, že jsem to před ním jen hrála, ale alespoň se ke mně Naruto nebude chovat tak hnusně.
Rozhodla jsem se a přemístila se domů. Osprchovala se a pokračovala v učení třetího kroku. Celou noc jsem nespala, ale stálo to za to. Třetí krok jsem zvládla. Vzal mi ale hodně čakry a já byla na nule. Chtěla jsem si chvíli zdřímnout, ale někdo zaklepal na dveře a tak jsem šla otevřít. "Konohamaru? Už zase?" divila jsem se a usmála se.
"Jo!!! Už mě to nebaví!!! Asi Tsunade řeknu nehezká slova. Co si jako myslí? Že když je Hokage tak mě může takhle využívat? Já mám přece své povinnosti a nějaké koníčky, které musím a chci dělat. A co pak můj trénink!!! Tohle je na hlavu!!! Proč si nenajde někoho jiného." Rozesmála jsem se nad jeho rozčílením a zamračeným pohledem.
"Je mi to líto Konohamaru. I já jsem ji dělala tohohle sluhu. Sice mě to zrovna dvakrát nebavilo, ale co jsem měla dělat. Pak když mě povýšili na chunnina tak si našla někoho jiného. A tím si zřejmě ty."
"Takže to mám jako čekat až budu chunnin?"
"Zřejmě….."
"Tak to ani náhodou!!!! To ji s takovou budu sloužit do konce života."
"Proč myslíš?"
"Protože sensei mi řekl, že jestli já se stanu chininem tak že on pak králem tramtárie!!!" tohle mě rozesmálo.
"No tak Konohamaru. Nesmíš to vidět tak černě. No a co jsi mi vlastně chtěl?"
"Tsunade ti vzkazuje, že se za hodinu máš sejít s Narutem a Sasukem před hlavní bránou. Máte misi."
"A nevíš jakou?"
"Prý jenom prohledat les. Tsunade má podezření, že se objevili dva z Akatsuki. Naruto s jedním bojoval, ale oni utekli." Když mi tohle Konohamaru řekl, úplně jsem ztuhla.
"Sakura-chan? Si v pohodě?"
"Jo jo jsem. Díky Konohamaru. Zatím ahoj jdu se připravit." Zavřela jsem dveře a vzpomněla si na Deidaru a Tobiho. Nevím proč ale nějak sem nechtěla, abychom na ně natrefili.
Vzala jsem si do batohu kunaie, shurikejny a také obvazy a nějaké protilátky. Vpíchla jsem s do nohy látku, která navyšuje čakru a vyrazila sem k bráně.
Přišla jsem přesně, ale Naruto a Sasuke už tam byli a čekali na mě. Oba jsem sjela pohledem a ani jednoho nepozdravila. Byla jsem na ně naštvaná a hlavně na Naruta.
"Konečně jsme tu všichni. Takže naší misí je prohledat les kolem Konohy. Před dvěma dny jsem bojoval s jedním z Akatsuki a podle zvěstí se tu prý ještě zdržují. Pokud je tedy uvidíme, máme příkaz je zabít." Řekl Naruto. Podle toho, že začal mluvit o misi jsem předpověděla, že je velitel.
Sasuke mu na to kývl a vyrazilo se. Běželi jsme docela rychle, ale mě to nevadilo. Byla jsem zvyklá. Naruto a Sasuke běželi přede mnou a o něčem se bavili. Nevšímala jsem si jich a radši jsem se rozhlížela kolem dokola, jestli je náhodou neuvidím, nebo neucítím jejich čakru. Ale bylo tu něco divného. Na les, kde jsou ptáci a různé lesní zvířata, tu bylo až moc ticho. Narutovi ani Sasukemu sem nic neřekla a zastavila se na jedné větvi. Soustředila jsem se a pak jsem a to přišla. Jeden, dva a tři. Tři ninjové, kteří zamaskovali svou čakru a už hojnou chvíli nás sledujou. Uslyšela jsem jak na mě letí kunai. Rychle jsem vytáhla svůj a odrazila ho, než jsem se stačila vzpamatovat letělo na mě dalších dvacet. Chtěla jsem uskočit, ale než jsem se hnula, všechny kunaie byly odraženy. Podívala jsem se kdo to byl. Naruto a Sasuke stáli přede mnou, v ruce drželi své kunaie a díky nim těch dvacet odrazili. Byla jsem jim za to vděčná, ale tohle bych sama dokázala.
Když ti ninjové viděli, že mi kluci pomohli, zmizeli. Nechápala jsem to. To čekali až budu sama? Proč? Chtěli jenom mě? Nedokázala jsem si na tyhle otázky odpovědět. Z přemýšlení mě vyrušili hlasy.
"Měla by si více trénovat….." řekl Naruto a Sasuke ho doplnil. "….jsi slabá." Měla jsem na ty dva takové nervy. Chtěla jsem jim jednu vrazit, ale nakonec jsem se udržela. Zbytek dne byl v pohodě. Nikdo na nás nezaútočil a nikoho z Akatsuki jsme nenašli a tak jsme se mohli večer vrátit. Prošli jsme hlavní branou. Naruto a Sasuke pokračovali dál a podle směru jsem zjistila, že jdou do Ichiraku na ramen. Já se zastavila a chvíli jsem se na ně dívala. "Ani se neotočili jestli jdu s nima nebo tak. Vůbec si mě nevšímali." Bolelo mě to. Protože jsem věděla, že Naruta pomalu, ale jistě ztrácím. Udělala jsem pečetě a přemístila se do svého bytu. Chvíli jsem jen tak seděla na posteli, ale pak jsem se začala učit čtvrtý krok. Ale vůbec mi to nešlo. Tak jak Deidara říkal. Nemohla jsem se odpíchnout. Ani začátek čtvrtého kroku jsem nedokázala sama zvládnout. Ať jsem se snažila jak chtěla, nešlo to. Veškerou čakru, kterou jsem měla, mi to spotřebovalo. Zkoušela jsem to dál a dál, ale po třetím pokusu jsem omdlela.
Probudila jsem se až ráno. Měla jsem trénink, ale já se rozhodla na něj nejít. Chtěla jsem se učit to jutsu. Ale sotva jsem udělala začáteční pečetě, už jsem byla s čakrou na nule. Nedokázala jsem kontrolovat čakru. Jindy jsem v tom byla nejlepší, ale u tohohle jutsu mi to nešlo. Zkoušela jsem to až do večera, ale nehnula jsem se z místa.
Takhle to šlo týden. Byla jsem jen zavřená ve svém bytě a zkoušela čtvrtý krok, ale i za ten týden jsem se nedokázala hnout a postoupit k pátému. Byla jsem z toho nešťastná. Nevěděla jsem co mám dělat. Čas se mi krátil a tan pětiletý chlapec byl na tom den ode dne hůř a hůř. Doktoři mu dávali poslední týden života, ne-li míň. Nemohla jsem se dívat jak trpěl. Proto jsem se rozhodla. Vzala jsem si svitek do brašničky, kterou jsem si připla kolem pasu a přemístila jsem se do lesa, kde trénuju. Ani jsem se nestihla porozhlédnout a ozval se hlas.
"Věděl jsem, že příjdeš Sakuro. Říkal jsem ti, že to sama nezvládneš, ale obdivuju tě. Třetí krok si zvládla sama. To jen tak někdo nedokázal."
"Deidaro. Nech si ty kecy. Nejsem na ně zvědavá. Uznávám, že to sama nezvládnu, tak tě tedy prosím o pomoc." Deidara se jen pousmál
"Dobrá tedy. Začneme hned." Hned jak to dořekl, vytáhl si z kapsy knihu a začal z ní číst. Poslouchala jsem pečlivě. Minuty a hodiny ubíhaly do rána jsem se naučila čtvrtý krok a neubralo mi to ani moc čakry. Mohla jsem pokračovat dále a to jsem i udělala. Deidara mě učil a četl mi. Ta kniha byla velmi chytrá. Byly tam odborné názvy, které používali jen lékaři. Věděla jsem a z Deidarova pohledu jsem to i poznala, že tomu článku nerozumí, ale ani mu to nevadilo. Hlavní je, že jsem tomu rozumněla já. Den uběhl jako voda a byl zase večer. Dali jsme si přestávku, když jsme došli k desátému kroku. Za dvacet čtyři hodin jsem se naučila sedm kroků. To je opravdu obdivuhodné. Byla jsem moc šťastná. S takovým tempem toho kluka dokážu zachránit.
Když jsme s Deidarou seděli vedle sebe pod stromem a povídali si, zjistila jsem, že není až tak špatný. Byl docela milý. Z rozhovoru nás vyrušil Tobi
"No konečně Tobi kde jsi se flákal?" zeptal se ho naštvaný Deidara.
"Zařizoval jsem to co jste po mě chtěl Deidara-sempai."
"A co si na tom zařizoval celý den? Kdybych tam šel já tak sem za hodinu zpět!"
"Tak jste si tam měl jít sám!"řekl mu uraženě a sedl si naproti nám pod strom a něco si huhlal pod nosem. Já jsem se musela smát.
"Co je na tom tak vtipného?" zeptal se mě hned Deidara.
"Hádáte se jako staří manželé." Deidara se na mě pousmál.
"Dyť to nejde mluvit v klidu, když máš za parťáka takového idiota."
"Já nejsem idiot Deidara-sempai!!!" ozval se hned Tobi a my s Deidarou jsme se začali smát. Po hodině pauzy, jsem rozhodla, že budeme pokračovat v tréninku. Přece jen mi zbývá čtyřicet kroků ke zvládnutí tohohle jutsu a jen pět dní.
Ani jsem moc nepřemýšlela nad tím, že by se o mě někdo mohl ve vesnici bát, když mě nikdo skoro deset dní neviděl. Ale bylo mi to fuk. Podle mých úvah, nad kterými jsem přemýšlela při pauzách mezi tréninkem, jsem uvážila, že Naruto a Sasuke musí být rádi, že se jim nepletu do cesty. Ale musím uznat, že Deidara a Tobi mi nahradili Naruta a Sasukeho. Nechtěla jsem to, ale když se ode mě tihle dva, teda hlavně Naruto tak vzdálili, neměla jsem na vybranou. Deidara a Tobi mě mezi sebe přijali a chovali se ke mně jako k sobě rovnému. Sice to nedělali pro mě, ale pro dobro jejich organizace, ale mě to bylo jedno. Hlavní je, že jsem si alespoň s někým mohla promluvit o tom co mě trápí a nemusela jsem to dusit v sobě. Protože oni dva poslouchali a za to, jsem jim byla neskutečně vděčná.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Byli jste tu?

Click :-D

Komentáře

1 nikol nikol | 25. ledna 2010 v 14:03 | Reagovat

nadherna to povidka uz se tesim na dalsi opravdu krasa

2 marieta marieta | 25. ledna 2010 v 14:05 | Reagovat

hezke rychle dalsi

3 saya14s saya14s | E-mail | 25. ledna 2010 v 14:27 | Reagovat

vynikajuceeee :-D rychlooo dalej =D

4 stacy stacy | 25. ledna 2010 v 14:32 | Reagovat

krasne opravdu nadhera

5 Sakura08 Sakura08 | Web | 25. ledna 2010 v 14:49 | Reagovat

Krásnýýýýý už aby bylo pokráčko tahle povídka je díl od dílu zajímavější a zajímavější:-):-D!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Prosííííím, prosíííím pokráčko:-)!!!!!!!

6 Hyumi *SB, ktoré ťa looobi* Hyumi *SB, ktoré ťa looobi* | E-mail | Web | 25. ledna 2010 v 14:56 | Reagovat

joooj toto ej supeer rychlo pokracko, toto sa mi paci cim dalej tym viac!!! nevem sa dockat pokracko ihned ho pridaj!!! waaaaaaaaaaaaa!!!!!!!!!!!!!!

7 ryko sasaki ryko sasaki | 25. ledna 2010 v 15:07 | Reagovat

krásné rychle pokráško

8 sam sam | 25. ledna 2010 v 15:19 | Reagovat

uzasny dielik.. nie .. vlastne nie..je to perfektny dielik.. tak ako cela poviedka XD :-D

9 Mei-Chi TvoOje LowWwinkujííícÍÍÍ SbéÉnkoO .. oO* ♥ Mei-Chi TvoOje LowWwinkujííícÍÍÍ SbéÉnkoO .. oO* ♥ | E-mail | Web | 25. ledna 2010 v 15:56 | Reagovat

ou to nam to zacina .. jsem zvedava jak tohle cele dopadne .. ale skveli dilecek .. uz se moc tesim na pokracovani.. tak sup sup at uz je tady .-.. bylo to skvele .. tahle povidka se mi moc strasne moc libi ..

10 nika nika | Web | 25. ledna 2010 v 16:17 | Reagovat

Honem pokráčko!Janika ta povídka je užasná!!!

11 Satuka Satuka | 25. ledna 2010 v 16:44 | Reagovat

Skvělí!!!Rychle pokráčko, je to úžasný!!! ;-)

12 Stiorry Stiorry | Web | 25. ledna 2010 v 17:45 | Reagovat

nádhera nemám slov jen snad že se těšim na další díl

13 mychio twe milovane eSBenecko mychio twe milovane eSBenecko | Web | 25. ledna 2010 v 18:18 | Reagovat

jee to je hezkyyy honemky dalsii dilecek je to skveliii :) :-)  :-D :-)

14 Yuki-chan Yuki-chan | Web | 25. ledna 2010 v 18:22 | Reagovat

Supeeeer!!!!!  :-D  je to čím dál tím víc lepší a lepší... honem další!!! jsem zvědavá jak to bude dál  :-D  :-D

15 Ayame Takahashi Ayame Takahashi | Web | 25. ledna 2010 v 18:24 | Reagovat

Super dílek!!

16 valkira valkira | 25. ledna 2010 v 18:27 | Reagovat

je to mucinky skvělí honem další dílek :-D

17 lola lola | 25. ledna 2010 v 18:46 | Reagovat

skvělí rychle další dílek je to úžasný :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

18 listen heart listen heart | 25. ledna 2010 v 18:47 | Reagovat

krasne rychle dalsi dilek

19 Niky Niky | 25. ledna 2010 v 19:04 | Reagovat

och uzasne rychlo pokrackooooooooo [:tired:]

20 Yumi tvé sbénko Yumi tvé sbénko | 25. ledna 2010 v 21:25 | Reagovat

ty jó Naruto takovej BAKA a Sasuke TEME
napiš rychle další nebo se zabiju :-(  :-|

21 veronika veronika | 25. ledna 2010 v 23:24 | Reagovat

skvelé

22 Twitty Twitty | Web | 26. ledna 2010 v 19:59 | Reagovat

Rychle další  ;-)

23 Ráďuše Ráďuše | E-mail | Web | 26. ledna 2010 v 22:13 | Reagovat

Ty píšeš, jako o život.

24 Ráďuše Ráďuše | E-mail | Web | 26. ledna 2010 v 22:13 | Reagovat

!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama