You´llnever see me again 1

11. ledna 2010 v 18:20 | Kirsten |  You´ll never see me again

You´ll never see me again 1

Tak tady je první díleček nové povídky......snad se vám bude líbit......a chtěla bych vám oznámit, že čím více bude komentíků, tím rychleji bude další pokračování.....KIRSTEN

TY pocity, které se ve mně míchají nedokážu ani popsat. Proč jich je najednou tolik a já s nimi nedokážu nic dělat. Musím je snášet. Smutek, úzkost,
bolest ale i radost. Obrovitánská bolest, která mě sžírá uvnitř. Ale musím to vydržet. Udělala jsem mnoho špatných věcí, ale na tuhle jsem opravdu pyšná. Konečně po těch dlouhých letech jsem udělala něco, co mé srdce opravdu chtělo. Konečně jsem pochopila, proč jsou ti, co jsou blízcí mému srdci tak důležití a proč stojí

za ně položit život. Život, který máte jen jednou. Říkáte si, proč jsem to pochopila až teď? Já to vlastně nepochopila. Já jen zapomněla jaké to je a teď jsem si vzpomněla. Opravdu….je to nádherný pocit, když vidíte blízké osoby na živu. Na živu díky vám. Když vidíte, že jste jim darovali život, když slyšíte, co vám všechno v posledních chvílích povídají a říkají, jak na vás nikdy nezapomněli…..když cítíte, že jste konečně udělali něco správného. Už vám ani tak moc nevadí, že opouštíte tenhle svět a odcházíte opravdu daleko od těch, které milujete. Cítím, jak ze mě odchází život. Mé oči se pomalu zavírají a hlasy, které na mě křičí a prosí mě, abych zůstala, se oddalují. Ale to mi nezabrání, abych odešla s úsměvem na rtech. Už nemám moc sil. Ty co mi zbyly, stačí jen na tři slova, slova tak obyčejná, ale přesto tak magická a výjimečná. Slova, které tolik znamenají. "Naruto, Sasuke….omlouvám se."
Zašeptala jsem je, ale i tak vím, že je slyšeli. Už ani necítím bolest. Všechna odezněla. Netuším proč a nehodlám to ani zjišťovat. Bez bolesti je totiž všechno snažší. Vím to, protože jsem si v bolesti prožila skoro celý život. Upadám do temnoty. Padám, padám a padám. Vypadá to, že nikdy nedopadnu na zem. Přestanu nad tím přemýšlet a nechám se jen unášet tím pocitem, který mě ovládá. Najednou se mi ale začne vybavovat celý můj život. Od narození až do doby, kdy se do vesnice vrátil on. Ten, který mi připravil tolik bolesti. I teď, když jsem vlastně mrtvá cítím, jak mě bodlo u srdce, při vzpomínce na ten den. Den, kdy se všechno změnilo…………

Sedím si v klidu na lavičce v parku a vzpomínám na Naruta. Už dlouho jsem ho neviděla. Je někde na toulkách s Jirayou a sílí. Pořád ho nepustil ten jeho sen, stát se Hokagem téhle vesnice. Je sice pravda, že jsem si z něj ze začátku dělala srandu, ale teď mu to přeju. On bude skvělý šestý Hokage. Já to vím.
Z myšlenek mě probudil něčí hlas. "Sakura-san. Máte se hlásit u Lady Hokage. Je to naléhavé, tak si pospěšte." Řekl mi Konohamaru. Musím přiznat, že hodně vyrostl a zesílil. Aby taky ne…..hodně se snaží. Chce být totiž sedmým Hokage po Narutovi.
Kývnu na něj a Konohamaru odejde. Já zavřu oči a nechám se unášet větříkem, který zrovna zafoukal a shodil ze stromu pár lístků. Jeden mi dopadne do dlaně. Usměju se a další vánek mi ho z dlaně zase vezme. Tentokrát udělám pár pečetí a přemístím se před dveře Hokage kanceláře. Zaklepu a počkám na vyzvání, které příjde hned. Vejdu dovnitř a zavřu za sebou. Před stolem uvidím stát nějakého muže v plášti. Usoudím, že je to muž, podle jeho mohutné postavy. Moc si ho ale nevšímám a postavím se vedle něj před Tsunade.
"Volala jste mě Tsunade-sama?" Tsunade jen přivře oči a pokývá hlavou na souhlas. Opře si bradu a ruce a otevře oči. Její pohled znám. Něco se stalo, ale nepoznám zněj, jestli to je dobré a nebo zlé.
"Tsunade-sama co se děje? Je snad něco s Narutem?"
"Ne Naruto je v pořádku. Nemusíš se bát."
"Tak co se děje? Tenhle pohled máte vždy, když se mi snažíte říct něco moc důležitého, co se mi zrovna dvakrát nelíbí." Řekla jsem ji a trochu přivřela oči. Cítila jsem na sobě pohled toho muže co stál vedle mě, ale nedala jsem na sobě nic znát.
"Jde vidět, že mě dobře znáš Sakuro."
"Byla jste má učitelka."
"Taky pravda."
"Tsunade-sama co se stalo?"
"Co se stalo? Lépe řečeno je, co se děje."
Řekla mi a já se na ni podívala nechápavým pohledem. "Nechoďte okolo horké kaše a řekněte mi to. Dneska musím ještě trénovat."
"To je dobře a myslím, že se to i hodí." Řekla si sama pro sebe ale já to slyšela. Podívala jsem se na ni pohledem ala hned mi to řekni a nebo odcházím a to tajemství si nech. Tsunade vzdychla a opřela se zpět do křesla.
"Sakuro. Tvůj bývalý partner se vrátil zpět do Konohy."řekla mi. Nejdříve jsem to moc nepobrala, ale pak jsem se usmála.
"Naruto je zpět? Konečně……" řekla jsem celá šťastná, ale Tsunade mě přerušila.
"Myslím, že Naruto nebyl jediný, kdo byl s tebou v týmu před čtyřmi lety." Řekla mi a já jsem se přestala usmívat. Vzpomněla jsem si na Sasukeho. Na toho, kterého jsem kdysi milovala, ale teď ho z celého svého srdce nenávidím. Zatnula jsem pěst a oči zavřela. Když jsem je pak znovu otevřela, místo předchozí radosti jsem v nich měla nenávist.
"Jak jste sama řekla Tsunade. Byl to týmový partner. Teď a už nikdy víc nebude. Jediný, kdo jim ještě zůstal je Naruto. Nikoho jiného já neuznávám." Řekla jsem a nenávistně jsem se podívala na osobu, která stála vedle mě. Měla hlavu otočenou na mě. Neviděla jsem mu do tváře a ani jsem po tom netoužila, ale cítila jsem, že se naše oči setkaly.
"Teď odcházím." Řekla jsem Tsunade rozhodně a otočila se ke dveřím. Zastavil mě její hlas. Já se ale k ní neotočila.
"Sakuro. Ať se ti to líbí nebo ne, Sasuke seděl rok a půl ve vězení a odpykával si trest. Nyní je právoplatným ninjou a slouží Konoze a bude s tebou v týmu. Od zítřka spolu začnete trénovat a budete se snažit nalézt ztracenou důvěru, spolupráci a kamarádství. A abych nezapomněla dostal hodnost Chunnina jako ty."
Já jsem si jenom odfrkla a odešla jsem. Na náznak, že se mi její rozhodnutí nelíbilo jsem práskla dveřmi. Hned za dveřma jsem udělala pár pečetí a zmizela za Konohu do lesa. Ani jsem nevěděla kam jdu a bylo mi to jedno. Nedívala jsem se na cestu. Jen jsem přemýšlela proč to Tsunade udělala. Vždyť rok a půl ve vězení není dostačující trest za to co udělal. Leda, že by prokázal Konoze nějakou službu, která mu zkrátila jeho pobyt ve vazbě. Ale tohle je jedno. Já rozhodně se zrádcem v týmu nebudu. Musím vymyslet něco, aby sám Sasuke požádal o někoho jiného, kdo by mu dělal společníka v týmu. A už vím, i jak to udělat. Neukážu mu prostě svou sílu, kterou jsem získala díky tvrdému tréninku. Budu dělat tu hloupou Sakuru co nic neumí,
jako když jsem byla genin. Vím, že díky tomu, že byl Sasuke u Orochimara, je mnohem silnější než já, ale snad bych ho dnes dokázala alespoň zadýchat, kdybychom proti sobě bojovali. To ale nezjistíme, protože od teď jsem v přítomnosti Sasukeho slabá jako čaj. Najednou jsem se zastavila. Objevila jsem se na našem starém cvičišti, kde jsem se stala geninem. Musela jsem se pousmát. Tolik vzpomínek, co se mi nahrnuly do hlavy…. Od těch krásných to přešlo k těm né zrovna krásným. Jako třeba Sasukeho odchod. Zatla jsem ruce v pěst, šáhla po kunai a hodila ho do stromu. Vložila jsem do něj čakru, takže se zařezal skoro úplně celý do kmene stromu. "Naruto prosím. Přijď co nejdříve. Jinak to tu sama nezvládnu." Řekla jsem si a opřela hlavu a kmen a nechala jsem vítr, aby mi pročesával vlasy. Nevím jak dlouho jsem tam takhle stála, ale když byl měsíc hodně nahoře na nebi, usoudila jsem, že je čas jít domů.
Na druhý den jsem se jen tak toulala Konohou. Je sice pravda, že bych měla být někde na tréninku se Sasukem a trénovat tu naši spolupráci a důvěru, nebo co to Tsunade říkala, ale neměa jsem na toho zrádce náladu. Stejně mi ani Tsunade neřekla, kde by jsme měli trénovat. Zakručelo mi v břiše. Sáhla jsem si na něj a rozhlídla se. Předemnou byl Ichiraku. Rozhodla jsem se, že si dám rámen. Dlouho jsem ho už neměla a popravdě jsem měla na něj chuť.
Sedla jsem si na židli a objednala si. Za tři minuty mi ho donesli. Vzala jsem si hůlky a pustila jsem se do toho. Při jídle jsem myslela na Naruta a na všechno co jsme spolu zažili, když tu Sasuke nebyl.
"Ahoj. Nějak si zapomněla na náš trénink ne?" uslyšela jsem hlas, který byl tak okouzlující jako vždy, ale jeho arogance z něj sršela jako obvykle. Tentokrát už mě jen jeho hlas a pohled nedostane do kolen. Já jsem se změnila a jsem na to pyšná.
"Zapomněla? Já nikdy nezapomínám. Jen se mi na něj nechtělo, když jsem si vzpomněla, že tam budeš i ty."
"No tak Sakuro. Proč nezačít od znovu? Jako kdysi, když jsme byli malí."
"My už ale malí nejsme Sasuke. Všechno se změnilo a nejvíce já. Možná, že až se vrátí Naruto, tak ti skočí do náruče a bude tě vítat, ale ode mě to nečekej." Řekla jsem mu hlasem, ve kterém bylo znát odhodlání. Podívala jsem se na něj.
"Změnila si se. Už nejsi ta malá a otravná Sakura, kterou jsem znal."
"Heeh…..mě tvůj názor nezajímá." Řekla jsem mu, hodila jsem peníze na stůl a odešla. Sasuke mě doběhl a šel vedle mě.
"Co ještě chceš?"
"Stačí mi, když se objevíš ve dvě hodiny na starém cvičišti, kde začneme trénovat."
"Jestli je to to jedné, čím se tě můžu zbavit, tak fajn." Sasuke se usmál a zmizel v kouři.
Ani jsem nevěděla jak, ale hodiny rychle ubíhaly, až odbila druhá hodiny odpoledne. Moc nadšená jsem nebyla, že jdu trénovat se Sasukem, ale slíbila jsem mu to a já sliby držím. Taky to byl rozkaz od Hokage a to jen tak ignorovat nemůžu, i když jsem hodně chtěla. Přišla jsem na cvičiště a viděla Sasukeho jak je opřený o prostřední kůl, kde byl kdysi přivázán Naruto.
"Konečně jsi tu. Už jsem si myslel, že nepříjdeš."
"Já vždycky dodržím to co slíbím." Sasuke se pousmál a já se zamračila. Proč se furt usmíval? Vždyť tohle nedělal ani když jsme byli genini. A také mi furt ležela v hlavě otázka, co uděla, že se mu o tolik let zkrátil trest.
"Začneme tedy s tréninkem." Rozhodl. Já si jen založila ruce na hruď a dívala jsem se na něj.
"No co je? Vezmi si kunai a nebo něco s čím bojuješ a začnem." Já ho ale pořád ignorovala. Hodil po mě kunai, který vytáhl z pouzdra takovou rychlostí, že jsem si ho málem ani nevšimla. Jen jsem pohla hlavou na bok, aby mě minul, ale z místa jsem se nehla ani o milimetr.
"Co je?" zeptal se a byl překvapený tím jak jsem se vyhnula jeho útoku.
"Za to co jsi udělal ti jen rok a půl dát nemohli. Co jsi udělal pro Konohu tak prospěšného, že ti tak hodně zkrátili trest?"
"Tak tohle tě trápí? No když to chceš vědět tak ti to řeknu. Zabil jsem svého bratra i Orochimara. Dva z největších nepřátel Konohy."
"Tak to si měl teda dobrý plán." Přiznala jsem mu. Vzala jsem si do ruky svůj kunai a prohlídla si ho. Měla jsem sto chutí nakopat mu zadek, ale věděla jsem, že by to bylo k ničemu, že by mě přepral raz dva. Pousmála jsem se a hodila ho po něm. Chytil ho do ruky. Moc mě to nepřekvapilo. I když to umím taky, přece jsem si řekla, že na něj budu hrát, že jsem slabá. Nechtěla jsem být v jeho společnosti.
Rozběhl se na mě. "Tak a tady začíná mé divadlo." Řekla jsem si sama pro sebe a dělala jsem, že se vyhýbám jen tak tak. Celé tři hodiny co jsme trénovali jsem od něj dostávala jednu ránu za druhou. Ale pokud měl můj plán vyjít, musela jsem vydržet tu bolest, která pokrývala celé mé tělo. Složila jsem se na zem a ležela. Sasuke ke mně přišel a zadíval se na mě.
"Možná nejsi ta malá otravná holka, ale slabá pořád. Vůbec si se nezlepšila." Musela jsem se sama pro sebe usmát. Plán mi zatím vycházel.
"No nic. Jdu domů.Zítra zase tady ve stejném čase." Oznámil mi a zmizel v kouři. Choval se, jako by byl můj šéf. Já se zvedla ze země a protáhla se.
"Tak a kde teď vybiju všechnu mou energii? Musím si jít někde zatrénovat." Řekla jsem nahlas a zmizela v obláčku kouře. Objevila jsem se na jedné mýtince. Nebylo tam moc místa, ale já jsem se nebála, že bych si no neudělala. Soustředila jsem svou čakru do rukou a začala trénovat. Porážela jsem stromy jeden za druhým. Vždycky, když jsem nějaký shodila na zem, začala jsem do něj kopat a boxovat. Po dvou hodinách jsem byla totálně vyšťavená. Sedla jsem si a opřela se o kmen stromu. Podívala jsem se na nebe a pousmála. Nakonec jsem tam usnula.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Byli jste tu?

Click :-D

Komentáře

1 Ráďuše Ráďuše | E-mail | Web | 11. ledna 2010 v 19:17 | Reagovat

úžasný, ale nenecháš doufám za nějakejch těch xxxxx dílů Sakuru zemřít, prosím, ale konec by to byl takovej good, kdyby to přežila, nějakým zázrakem. Skvělý, vážně skvělý.

2 bela bela | 11. ledna 2010 v 20:11 | Reagovat

hmm vypadá to zajmavě ale pak ji nech umřít nebo šťastných konců tu bylo až až  :-D

3 tania tania | 11. ledna 2010 v 20:12 | Reagovat

fakt uzasny super rychle pokracko
:-)  :-)  :-)

4 laura laura | 11. ledna 2010 v 20:14 | Reagovat

fakt zaujimave strasne suprove a napinave tak tahle povidka je supr 8-)  :-)

5 Majulik-chan Majulik-chan | Web | 11. ledna 2010 v 20:19 | Reagovat

Supéééér...Už som sa nemohla dočkať prého dielika...Nom a ja by som chcela súhlasiť s Ráďušou...Plsky nenechaj Sakuru zomrieť... :-( Bez nej by to podla mna nebolo ono...A ináč dúfam že to bude zase Sasusaku...Awe aj keď nebude tak newadí...Mocenko super začiatok... :-)

6 saya14 saya14 | E-mail | 11. ledna 2010 v 20:48 | Reagovat

pekneeeeeee :-D rychlooo dalej =D

7 Ayame Takahashi Ayame Takahashi | Web | 11. ledna 2010 v 20:49 | Reagovat

Naprosto skwelí!! Rychle další!!

8 Mei-Chi TvoOje LowWwinkujííícÍÍÍ SbéÉnkoO .. oO* ♥ Mei-Chi TvoOje LowWwinkujííícÍÍÍ SbéÉnkoO .. oO* ♥ | E-mail | Web | 11. ledna 2010 v 20:54 | Reagovat

drsneeeeeeeeeeeeeeee drsne drsne .. tohle bylo uplne mega .. jak hodne komentu i kdybych jich tu mela napsat 100 klidne .. rosimrposim at dalsi dilekpribide co nejdriv .. prosimprsim .. nemuzu se dockat a silene silene moc se tesim .. bylo to uzasne .. doufamze tu ten dalsi dilecek bude brzo .. a ten zacatek se ti moc povedl .. a jse taky zevadava jak ho privita naruto XDXDDDDDDD

9 Majulik-chan Majulik-chan | 11. ledna 2010 v 20:56 | Reagovat

Cela sem ti este povidat ze us mam prvy diel mojej povidky tak kukni okey?? dakujem
:-)

10 akatsuki14 akatsuki14 | E-mail | Web | 11. ledna 2010 v 21:41 | Reagovat

super hlavně jak Sakura ignoruje Sasukeho hotové umění ale škoda že hned na začátku zabila itíka :-( ale co je to zločinec(ale krásnej :-D) díky a napiš co nejrychleji další díl pls pls pls pls pls pls pls pls díky předem

11 veronika veronika | 11. ledna 2010 v 22:00 | Reagovat

skvelé

12 nika nika | Web | 12. ledna 2010 v 9:36 | Reagovat

honem pokráčko fak je užasná!!!

13 Hyumi *Tvé eSBíčko* Hyumi *Tvé eSBíčko* | E-mail | Web | 12. ledna 2010 v 18:05 | Reagovat

juu to je krasa jejo zo sakurineho pohladu je to pisane to ej dobree to s ami paci rychlo pokracko:-P :-)

14 Netty Netty | 12. ledna 2010 v 18:42 | Reagovat

moc se mi líbí nápad, určitě to bude skvělá povídka :-)

15 mychio twe milovane eSBenecko mychio twe milovane eSBenecko | Web | 12. ledna 2010 v 20:16 | Reagovat

jeee to je naprosto super prvnii dilecek nove poviidky je to naprosto supeer a bajecny krasa bomba honemky dalsii dilecek je to supeer :) XD
:-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama