Říjen 2016

Ochránce 18

26. října 2016 v 18:42 | Kirsten |  Ochránce

Ochránce 18

Ahoj, tak neuvěříte co se mi stalo. Už tři dny mám napsaný nový díl a žila jsem v přesvědčení, že jsem ho tu dala. No a jak jsem se dneska podívala, jestli mi to někdo neokomentoval, tak jsem vlastně zjistila, že sem žila v omylu :D takže se vám omlouvám a tady ho máte.

Sasuke jel autem se svým otcem. Něco mu pořád říkal, ale on vůbec neposlouchal. Svými myšlenkami byl se Sakurou. Pořád dokola si v hlavě přehrával tu scénu jak k ní přiběhli, asi její kolegové a začali ji dávat první pomoc. Chtěl tam s ní zůstat, ale jeho otec ho odtáhl do auta a odjeli. Vůbec neví, co s ní je a to ho ničí. Když přijeli před dům a vystoupili z auta, všichni Sasukeho přivítali objetím. Byli nehorázně rádi, že se mu nic nestalo.
"Sasuke. Jsem tak ráda, že ti nic není." Plakala a objímala ho jeho matka. "Pojď musíš být hladový." Chytila ho za ruku a posadila ho na židli do kuchyně. Nandala mu jídlo a všichni byli rádi, že je živý a zdravý. Bavili se a smáli. Všichni byli šťastní. Krom Sasukeho. Musel se zamračit.

Myšlenky

18. října 2016 v 20:26 | Kirsten |  Povídky odemě pro vás

Myšlenky

Měla jsem takovou zvláštní náladu a zachtělo se mi psát. Takže ze mě vylezlo tady toto. Snad se vám to bude líbit :)

Ležím a dívám se na světýlka, kterými je posetá obloha. Přemýšlím, zda i ostatní vidí ty samé hvězdy jako já. Ostatní? Ne. Je to hloupost. Jen on. Jedna jediná osoba, která tu chybí. Vidí je? Uchvátili ho tak jako mě? Přeje si něco tak jako já, když vidí spadnout tu krásnou hvězdu? Nevím. Těžko odpovědět na otázky, když na ně neznám odpovědi. Je to složité. Přemýšlím. Přemýšlím nad tím, co udělám, až se vrátí. Chybí mi? Nebo my jemu? Přemýšlím. Přemýšlím nad tím, co k němu cítím. Lásku? Nenávist? Touhu? Zlobu? Co je to za pocit? Jak ho mám popsat? Chtěla bych ho vidět, chtěla bych se s ním setkat, ale zase na druhou stranu nechci. Nechci ho vidět, natož ho potkat. Proč? Nevyznám se v tom.

Ochránce 17

17. října 2016 v 19:13 | Kirsten |  Ochránce

Ochránce 17


"Sasuke ty by si nemohl být agent, když si nevšimneš tak závažných věcí." Sasuke se na ni díval nechápavě. "Když přišel ten chlap. Dal nám jídlo. Po té měl telefon a hned po tom běžel rychle za Orochimarem."
"No a co jako?"
"No a na co zapomněl? Ptala se Sakura zvědavě.
"No to nevím." Sakura se zvedla ze země a šla směrem ke dveřím. U nich se zastavila a podívala se zpět na Sasukeho, který zní nespouštěl oči. Chytla za kliku a otevřela dveře.
"Pane Uchiho. Naše svoboda je blíž než si myslíte." Sasukemu se rozzářili očí a nahodil krásný úsměv.

Ochránce 16

13. října 2016 v 18:56 | Kirsten |  Ochránce

Ochránce 16


"Kde to sem?" zeptal se potichoučku sám sebe. Porozhlédl se, ale moc toho neviděl. Hlava ho bolela jako střep. Snažil se vzpomenout, co se mu stalo. Když se mu vybavilo, co se událo, dostal strach. Ano zvláštní Uchiha a bojí se. Ale řekněme si pravdu. Kdo by se v takové situaci nebál.

Ochránce 15

3. října 2016 v 19:20 | Kirsten |  Ochránce

Ochránce 15


Sasuke se odebral do svého pokoje. Sedl si na postel a netrpělivě pozoroval hodiny, čekal, až se ručičky na nich posunou. Nikdy delší hodinu nezažil. Byl celý nervózní a ani pomalu nevěděl z čeho. Když se konečně dočkal, potichu otevřel dveře a tiše jak myška šel k otcově pracovně, kde poslouchal.
Fugaku seděl za stolem, když se najednou před ním objevili dva jeho podřízení se Sakurou uprostřed. Zadíval se jí do očí, tak jako Sakura jemu. Bylo ticho a nikdo nic neřekl.