Listopad 2016

Ochránce 23

28. listopadu 2016 v 19:29 | Kirsten |  Ochránce

Ochránce 23


Sasuke se brzy ráno probudil. Chtěl se přitulit ke své růžovlásce, ale nahmatal jen prázdné místo. Otevřel oči. Lekl se, že to byl jen krásný sen. Ale když se porozhlédl po pokoji, tak se uklidnil. Pořád ležel v jejím pokoji, v její posteli. Pousmál se a zhluboka se nadechl a nasál její vůni.
"Asi měla moc práce." Pomyslel si. Vstal a odešel do svého pokoje, kde se připravil na snídani. Celý den Sasuke Sakuru neviděl a byl z toho smutný. Bylo pět hodin odpoledne a on s Hinatou a Itachim seděl v baru u jednoho stolu a pili drink. Najednou se Hinata začala usmívat jako měsíček na hnoji.
"Co se tak křeníš?" zeptal se Itachi a zkoumal Hinatu i drink který pila. Nebylo to tak silné, aby se opila jen z jedné skleničky.

Ochránce 22

15. listopadu 2016 v 19:46 | Kirsten |  Ochránce

Ochránce 22


"O co tu sakra jde? Nějak moc se usmívá." přemýšlela Sakura. Sasuke se ji zadíval do jejích očí plných strachu a pohladil ji po líčku.
"Neboj se. Neublížím ti. Jsem rád, že tě konečně mám ve své blízkosti a mohl jsem ochutnat tvé sladké třešňové rty…..Sakuro…"
Sakura nevěřila svým uším. Jak že ji to řekl? Sakuro? Vytřeštila na něj své oči a nebyla schopná slova.
"Nebuď tak překvapená." Zašeptal ji do ucha a pohladil po vlasech. To Sakuru probralo.
"Nevím o co ti jde Sasuke. Zřejmě ve mně vidíš někoho, koho chceš ve mně vidět. Tvé racionální myšlení je zřejmě někde pryč." Odtlačila ho od sebe a obešla ho. Byla tak nervózní. Její srdce bilo až někde v krku. Jen doufala, že ho oklamala. Chtěla odejít, ale zastavil ji Sasuke, který na ni promluvil. Stála a poslouchala, ale na něj se neotočila. Nedokázala by se na něj zase dívat po tom co se tu stalo. Zůstala raději otočená zády.
"Můžeš mi tu tvrdit co chceš a lhát mi do očí jak chceš, ale tvé oči, úsměv a hlavně rty říkají něco jiného. Slovy mě neoklameš Sakuro." Sakura zavřela oči a nahlas si vzdechla. Malá kapička, která ji vyklouzla z oka se vydala na pouť po její líci. Setřela si ji hřbetem ruky.

Ochránce 21

11. listopadu 2016 v 17:53 | Kirsten |  Ochránce

Ochránce 21


"Jsi krásná." Zalichotil ji. Sakura přimhouřila oči.
"Takovou krásu, už jsem někde viděl." Zašeptal a Sakuře se roztáhly zorničky z toho překvapení.
"Co tím sleduje? Doufám, že mě nepoznal." Přeletěla ji myšlenka v hlavě. Dívala se mu do očí. Po roce a půl ho vidí a je z toho na větvi. Srdce ji bije tak rychle, že by se ani nedivila, kdyby ji vyskočilo z hrudi. Utápěla se v jeho očích, tak jako kdysi. Čekala, jestli ještě něco řekne. Ale on mlčel a spaloval ji pohledem.
"Dík." Poděkovala mu, ale oční kontakt nepřerušila.
"Za co děkuješ?" uchechtl se Sasuke a povytáhl jedno obočí.
"Právě si mi řekl, že jsem hezká."
"Ne. Řekl jsem, že jsi krásná."

Ochránce 20

10. listopadu 2016 v 22:19 | Kirsten |  Ochránce

Ochránce 20


Hinata se na ní dívala jako na ducha.
"To mě nepozveš dál?" promluvila Sakura a probrala tak Hinatu z toho šoku.
"J-Jo jasně pojď dál." Chytila Sakuru za ruku a už ji táhla k sobě do pokoje, kde ji následně objala.
"Tak moc jsi mi chyběla. Ten rok byl hrozný."
"Taky si mi chyběla." Odstoupila od Hinaty a sedla si na postel. Hinata nelenila a posadila se vedle ní.
"Co tady děláš? V Životě by mě nenapadlo, že se potkáme zrovna tady." Byla nadšená Hinata. Sakura se pousmála.
"To mě taky ne. Už jsme tu rok."
"Jsme?" byla překvapená Hinata.

Ochránce 19

2. listopadu 2016 v 19:05 | Kirsten |  Ochránce

Ochránce 19


Uběhl rok co Sasuke neviděl Sakuru. Půl roku se trápil a jen přežíval. Když pak zase podlehl Karin a sem tam se s ní vyspal. Chtěl zapomenout. Chtěl zapomenout na ní. Na tu, která ho očarovala a změnila mu život. Ale k čemu mu to bylo, když nemohl být s ní? Celého půl roku, každičký den chodil za otcem a prosil ho. Nebylo mu to nic platné. Po Sakuře se slehla zem. Její telefon byl nedostupný. Nemohl se s ní nijak spojit. A to ho ničilo. V jeden den, ve slabou chvíli toho využila Karin a bylo to.
Myslí si, že s ním chodí a Sasuke ji to nevyvrací. Proč by měl. Hinata, hned jak to zjistila, málem omdlela. Večer přišla za ním do pokoje. Našla ho tak jako vždy. Ležel na posteli s očima zabodnutýma do bílého stropu.