Únor 2017

Řeka života 13

28. února 2017 v 19:14 | Kirsten |  Řeka života

Řeka života 13


Ráno jsem se probudil se strašnou bolestí hlavy. Postavil jsem se a rozhlídl po pokoji. Sakura v posteli nebyla. Začínal jsem se obávat toho nejhoršího. Rychle jsem prohledal její dům, abych nepanikařil zbytečně, ale bohužel nikde nebyla. Nečekal jsem ani minutu a vydal se za Kakashim. Do kanceláře jsem vtrhnul bez zaklepání.
"Sasuke neumíš klepat?" rozčílil se.
"Promiňte Kakashi-sense, ale Sakura byla unesena."
"Jak unesena? Proč?"

Řeka života 12

23. února 2017 v 15:16 | Kirsten |  Řeka života

Řeka života 12


Běžela jsem do Uchiha čtvrti co mi síly stačily. Daisuke už spal, takže jsem se o něj až tak moc nebála. Přiběhla jsem před dům kde Sasuke bydlí. Byla v něm tma. No co jiného čekat, když je po půlnoci. Zřejmě už spí. Obešla jsem dům a vyskočila na balkon. Podívala jsem se oknem do jeho pokoje, kde vždy spal, ale nebyl tam. Postel byla ustlaná a to mě celkem vyděsilo. Chtěla jsem otevřít balkónové dveře, ale byly zamknuté. Seskočila jsem tedy zpět na zem a šla k hlavním dveřím.

Řeka života 11

21. února 2017 v 18:34 | Kirsten |  Řeka života

Řeka života 11


Stál jsem a pozoroval, jak Sakura s Daisukem odcházejí. Ještě se na mě otočila. V jejích očích bylo něco, co jsem nechápal. Snad smutek? Ale hned jí to přešlo, když ji Daisuke něco řekl a oba dva se zasmáli. Nechápu to. Takže má dítě. A čí je to dítě? Saie? Asi ano, když se ten malý na něj tak vrhnul. Zřejmě jsem se spletl ohledně vztahu Sakura a Sai. Sedl jsem si na lavičku a dal si dlaně na obličej. To jsem nechtěl. Měl jsem se vrátit dříve. Teď mám to, co mi patří. Ženu, kterou mám rád jsem ztratil. Myslel jsem si, že bych ji mohl dostat zpátky, myslel jsem si, že mi odpustí, když se vrátím. Přece jen těch pár dní před skoro šesti lety nám bylo tak dobře. Konečně jsem se cítil šťastný, ale teď? Jak jsem si mohl myslet a být si jistý, že na mě Sakura bude čekat? Jsem hlupák! Musel jsem si v hlavě nadávat. Jinak to nešlo. Vždyť jsem to vlastně všechno pokazil já. Ani se nedivím, že mi tehdy řekla, že už mě má ráda jako kamaráda.

Omluva

20. února 2017 v 11:19 | Kirsten |  Oznámení
Ahojky,

moc se omlouvám, že tu dlouho nepřibyl nový dílek, ale byla jsem mimo ČR a nebyl vůbec čas na psaní. V tuhletu chvíli se již nový dílek píše a pokud to stihnu, tak bude dneska a nebo nejpozdeji zitra vyvěšen.

Děkuji za pochopení

Řeka života 10

9. února 2017 v 14:34 | Kirsten |  Řeka života

Řeka života 10


"Sakuro proč si mě nevzbudila na výměnu hlídky?" stěžoval si Naruto. Já jsem se na něj jen usmála.
"Potřebovali jste si pořádně odpočinout." Odpověděla jsem mu. Otočila jsem se pro svou sbalenou brašnu a dala si ji za pás. Když jsem zvedla oči střetla jsem se s těmi černými studnami. Chvíli jsme se propalovali pohledem, ale pak jsem raději uhnula. Ty jeho oči mě znervózňovaly. A hlavně z toho jeho pohledu bylo znát, že nad tím co slyšel včera u ohně pořád přemýšlí a nenechá to jen tak.

Řeka života 9

4. února 2017 v 8:58 | Kirsten |  Řeka života

Řeka Života 9


Skáču si tak po stromech a snažím se najít nějakou stopu. Jenže nikde nic. Z té malé vesnice jsem zmizela a ani mě nenapadlo se zeptat, kudy se jde do Listové. Vůbec to tu neznám, takže jediná možnost je, najít tu trhlinu s řekou a nebo potkat nějakého pocestného, což ovšem půjde dost těžko. Za ty tři hodiny co tu bloudím jsem nepotkala jedinou duši. Raději si na chvíli sednu a odpočinu. Třeba mě napadne, jak dál pokračovat.

Řeka života 8

1. února 2017 v 19:09 | Kirsten |  Řeka života

Řeka života 8


Pohled Sakury
Probudila jsem se v nějaké místnosti na posteli. Teda pokud se tomu tak dalo říkat. Místnost nebyla moc zařízená. Jen má postel, nějaký stolík a židle. Postel byla udělaná ze slámy. To už jsem dlouho nezažila. Posadila jsem se. Strašně mě bolela hlava a ruka. Když jsem se na ruku podívala, byla na ní provizorní sádra a hlava byla obvázaná obvazem. Zřejmě mě někdo po tom pádu našel a ošetřil mě. Můžu být ale ráda, že to odnesla jen zlomená ruka a hlava. Rozešla jsem se ke dveřím a otevřela je. Tak zajatec teda nejsem, jinak bych byla zamknutá. Dveře jsem zavřela a šla se posadit zpět na postel. Trošku se mi zatočila hlava, tak abych sebou ještě nešvihla o zem. Čakru jsem měla skoro obnovenou, proto jsem si začala léčit zraněnou ruku a hlavu. Po půl hodině bylo hotovo. Cítila jsem se skvěle a hlavně odpočatě. Rozhodla jsem se tedy, že půjdu prozkoumat tenhle domek. Moc velký nebyl, takže jsem po pár minutách byla v kuchyni. Napustila jsem si sklenici vody a vypila ji.