Březen 2017

Řeka života 19

29. března 2017 v 20:19 | Kirsten |  Řeka života

Řeka života 19


Líbali jsme se celkem dlouho, ale pak mě jemně od sebe odtlačila.
"Co se děje?" zeptal jsem se jí. Ona se na mě usmála.
"Nic se neděje. Ale musím na tu kontrolu. Už teď jdu pozdě." Pohladila mě po líčku.
"Doprovodím tě." Nabídl jsem jí.
"Dobře souhlasila." Chytil jsem ji za ruku, ale ona mi ji vysmekla.
"Žádné důvěrnosti mezi lidmi, dokud to nebude oficiální." Posmutněl jsem, ale souhlasil jsem. Má pravdu. Někdo by nás mohl vidět a prozradit to Daisukemu.

Řeka života 18

24. března 2017 v 13:56 | Kirsten |  Řeka života

Řeka života 18


"Sakuro. Já už vše vím." Řekl mi a mě se zatajil dech. Moc dobře jsem věděla o čem mluví.
"Cože? Nechápu o čem mluvíš." Odpověděla jsem mu. Díval se mi zpříma do očí a pak poraženecky vydechl.
"Kdy jsi mi to chtěla říct?" zeptal se.
"Říct co?"
"No ták nedělej ze mě idiota. Moc dobře si musela vědět, že jednou přijdu na to, že Dai je můj syn."
"Já z tebe idiota nedělám. A ano. Tušila jsem, že na to jednou příjdeš."
"Tak proč si mi teda lhala a tvrdila, že otcem Daie je Sai?" zamračila jsem se.
"Ale já ti nelhala. Tuhle blbost sis vymyslel sám. Nepotvrdila jsem ti to a ani nevyvrátila. Prostě jsem tě v tom nechala."
"Ale proč?"
"Protože jsem nebyla ještě připravená ti říct pravdu."
"A kdy by jsi připravená byla? Asi nikdy co? Kdybych na to nepřišel sám, tak bych zřejmě do smrti nevěděl, že mám syna."

Řeka života 17

20. března 2017 v 19:06 | Kirsten |  Řeka života

Řeka života 17


Probudil jsem se na posteli v nějakém pokoji. Porozhlídl jsem se kolem dokola. Jsem v nemocnici.
"Konečně jsi se probral." Promluvil na mě Sasuke.
"Co se stalo?" zeptal jsem se ho.
"Omdlel si. Zřejmě vyčerpáním. Ale vůbec se ti nedivím. Kuramu si udržel hodinu. Šel si hodně přes svůj limit a na tvé tělo to bylo hodně."
"Jak dlouho jsem byl mimo. A co Sakura?" vykřikl jsem.
"Sakura je zatím na operačním sále. A ty si prospal pár hodin. Měl by sis ještě odpočinut."
"Nemůžu teď odpočívat." Rozčílil jsem se. "Jdeme se poptat na nějaké informace." Rozhodl jsem a postavil se z postele. Trošku se mi zatočila hlava, ale neřešil jsem to a vydal se se Sasukem za doktory. Šli jsme chodbou k operačním sálům, když najednou z vedlejších dveří vyšla Tsunade.

Řeka života 16

15. března 2017 v 18:44 | Kirsten |  Řeka života

Řeka života 16


Podívala jsem se ještě jednou na letící katany a na jejich trajektorii letu. Bylo rozhodnuto co udělám. Rozeběhla jsem se vší rychlostí. Udělala pár pečetí a vytvořila klon. Utíkali jsme co nám síly stačily, až jsem se se svým klonem dostala před mé dva kamarády. Netrvalo dlouho a katany mnou projely. Mé pravé já si stouplo před Sasukeho. Katana se mi vryla do zad a probodla mě skrz na skrz. Zatímco můj klon hned po probodnutí zmizel a Narutovi se ještě kousek ostří zabodlo do břicha. Zhluboka jsem dýchala. Bolelo to jak čert. Sice jsem pořád měla aktivovanou mou techniku, ale ta každou chvilkou pomine. Zvedla jsem trošku hlavu a podívala jsem se Sasukemu do očí. Vystrašeně se na mě díval.

Řeka života 15

8. března 2017 v 21:15 | Kirsten |  Řeka života

Řeka života 15


Tak tady máte čerstvý dílek :) právě teď dopsaný. Tak ať se líbí :)

Do druhého dne do rána jsem všechny co tam byli dostala z nejhoršího. Vyléčila jsem jim ty nejhorší zranění a dala jim alespoň trošku jídla. Byla jsem z toho hrozně unavená. Vydala jsem se tedy do svého pokoje. Na pár hodin jsem usnula, ale strach z toho, že se Orimi dneska k večeru vrací, mi nedovolil spát moc dlouho. Po probuzení jsem jen ležela v posteli a přemýšlela. Přehrávala jsem si v hlavě všechny boje, které jsme s Orimim vedli. Nakonec jsem se usmála.
"Tak tvé schopnosti nejsou zase tak bezchybné. Přišla jsem na tvou slabinu." Zaradovala jsem se. Bude možné ho porazit. Ale sama to rozhodně nezvládnu. Po pár hodinách přemýšlení a vymýšlení taktik, jsem se rozhodla. Musím odtud. Mám jedinečnou možnost. Vzala jsem si svou brašnu a nejdůležitější věci.

Řeka života 14

3. března 2017 v 13:46 | Kirsten |  Řeka života

Řeka života 14


Strávila jsem nad tím léčením den a noc v kuse. Jsem unavená a totálně naštvaná. Pot mi teče po kapičkách jak z čela tak ze zad. Dopadlo to ještě hůř, než jsem čekala. Nedokázala jsem zachránit ani jednoho člověka. Orimi jim musel píchnout něco velice silného. Šířilo se to tak rychle, že to ani nebylo možné. Průběh to mělo podobný jako předtím v té vesnici. Černé skvrny se rozlézaly po těle. Jediný rozdíl byl, že postupovaly 10x rychleji.